Vesnický román - Karolína Světlá

Antošovi zemřel otec v lomu, když mu byl asi rok. Jeho matka si však nechtěla vzít jiného muže, i když o ni byl zájem, protože chtěla zůstat svému muži věrna i za hrob. Antoš šel dělat k rychtářům. Rychle se učil a vydobyl si slušného postavení, i vojnu mu odvrátili.

Rychtářovi měli jenom jednu dceru. Rychtářka ji provdala za zlého mlynáře. Rychtář zemřel. Mlynář převzal statek a drancoval ho. Antoš se začal bát více vojny, protože ho mlynář nesnášel. Rychtářka byla také naštvaná, vzala si Antoše, aby nemusel jít na vojnu.

Statek vzkvétal a Antoš byl celkem šťastný. Narodili se mu dva synové. Rychtářka do něho byla velmi zamilovaná a chtěla aby se k ní choval stejně. Z nudy a zlomyslnosti mu začala provádět ze začátku malé a později i velké lumpárny. Antoše to přestalo bavit a jednou ji málem zmlátil. Poté odešel do světa a začal obchodovat s koňmi.

Měl z toho celkem slušné peníze. Statek navštěvoval jen zřídka. Ještě než odjel stihl se znepřátelit se Sylvou. Antoš ji chytil, ale ona ho pořezala nožem. Rychtářka si ji vzala na statek, protože věděla, že se to nebude Antošovi líbit. Sylva pomáhala rychtářce nejen s domácností, ale i proti Antošovi.

Antoš jí pověděl, co má vzkázat rychtářce a vylil jí z části své srdce. Od té doby se Sylva změnila, nepomáhala rychtářce proti Antošovi. Starala se o Antošovy děti, které rychtářka zanedbávala, a navštěvovala jeho matku v horách. Jednou o Vánocích šel Antoš za matkou. Překvapilo ho, že tam potkal i Sylvu s jeho chlapci. Byl na ni naštvaný, ale matka mu vysvětlila, že se změnila.

Jak se vrátil příště domů, vyznala mu Sylva lásku. Zjistil, že jeho děti mají neštovice. Antoš se zhroutil a dostal je taky. Sylva je spolu ošetřovala, zatímco rychtářka odjela pryč, aby se nenakazila. Antoš se chtěl dát s rychtářkou rozvést a vzít si Sylvu. Jak se tuto zprávu dozvěděla rychtářka, šíleně zuřila.

Sylva na ní čekala u rozcestí. Sem přišla rychtářka a zaklínala Antoše a všechny jeho příbuzné. Sylva běžela za rychtářkou a ta na ní skočila. Rychtářka brzy zemřela. Sylva se uzdravila a šla do Prahy dělat sestru do kláštera. Statek dostala první dcera s mlynářem. Antoš nechal podnikání a koupil si k matčině chalupě pole, o které se se svými syny staral. Matka zemřela v pokoji a brzy po ní i Antoš.

Karolína Světlá

(24.2.1830 – 7.9.1899) česká spisovatelka, zakladatelka českého románu.

Vlastním jménem Johanna Rottová. Narodila se v Praze. Výchovně na ni zapůsobil její otec, vyprávěl jí o minulosti – jeho vyprávění často používala ve svých románech a povídkách. Karolína Světlá chodila do německé školy.

V roce 1852 se provdala za profesora Petra Mužáka, který ji už dříve seznamoval s českou literaturou a uváděl do pražské vlastenecké společnosti. Byl to právě profesor Mužák, který seznámil Světlou s Němcovou. Němcová měla na Světlou silný vliv, v Němcové viděla silnou, nezávislou, hrdou ženu.

Zanedlouho se narodila Karolíně Světlé dcera Boženka, byla však slabá a nemocná a za pár měsíců zemřela. Zoufalá Karolína Světlá začala psát a i v této době poznala Podještědí, kam ji manžel odvezl, aby se zotavila. Podještědský kraj ji velmi uchvátil, často se sem vracela. Své literární jméno si dala podle vesnice Světlá pod Ještědem, rodiště Mužáka. Karolína Světlá byla činná v emancipačním hnutí českých žen (založení Ženského výrobního spolku roku 1871). Od roku 1887 žila Karolína Světlá trvale v Praze, kde také zemřela.

K literárnímu úsilí májovců se Světlá připojila svou první novelou Dvojí probuzení v almanachu Máj 1858. Ocitla se ve společnosti Vítězslava Hálka, Boženy Němcové a Jana Nerudy. Duševní porozumění a citové sblížení s Janem Nerudou ji dalo lidsky i umělecky dozrát.

V románech z pražského prostředí zachytila Světlá některé myšlenkové a společenské proudy novodobých dějin: První Česka (1861), Na úsvitě (1864), Poslední paní Hlohovská (1870), Zvonečková královna (1872).

V pražském prostředí se odehrává děj povídky Černý Petříček (1871).

Rozsahem i významem nejpodstatnější částí autorčina díla je ještědská próza: Vesnický román (1867), Kříž u potoka (1868), Frantina (1870), Nemodlenec (1873), Kantůrčice.

Karolína Světlá je též autorkou povídek: Mladší bratr, Černá divizna, Divousové, Přišla do rozumu, Kterak se dohodli, Námluvy, Nebožka Barbora a Hubička (na motivy této povídky zpracovala libreto Eliška Krásnohorská k Smetanově opeře). Některé povídky zařadila Světlá do zvláštního svazku Kresby z Ještědí (1880).

V májové generaci představuje Karolína Světlá výraznou uměleckou osobnost jako tvůrkyně českého románu. Navazuje na vesnickou tvorbu Němcové, vnáší však do ní prvky filozofického myšlení a složitou dějovou koncepci.

Závěr

Dílo ctí lidské i mravní zákony. Moje hodnocení: (5/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník