Tyrolské elegie - Karel Havlíček Borovský

Autor v první části rozmlouvá s měsíčkem, začne mu vyprávět, co se mu přihodilo. Ve druhém zpěvu popisuje, jak proběhlo jeho noční zatčení, kdy byl ve tři hodiny ráno vyburcován tzv. říšskou komisí, která mu přinesla od rakouské vlády dopis schvalující jeho zatčení a internaci. Havlíček zatčení pojal jako ironický vtip. Dopisu je věnována celá třetí část. Čtvrtý zpěv nás seznamuje s radami, které dal před cestou Havlíčkovi hlavní dráb Debera.

Část pátá zachycuje Havlíčkovo loučení s rodinou, které proběhlo pod policejním dohledem. Šestá část už popisuje samotnou cestu. Jedou kolem borovského kostela a Havlíček zavzpomíná na své dětství a mládí. Cesta pokračuje i ve zpěvu sedmém, Havlíček si stěžuje, že museli stále mazat a přepřahat, ale na druhé straně ocenil, že mu stráž koupila víno. V předposlední části se splaší koně, kočí i stráže vyskočí z kočáru ven, Havlíček zůstane a koně usměrní. Dojede s nimi do nejbližší hospody a tam na četníky, kteří se cestou nastydli, počká.

V posledním zpěvu už Havlíček jen konstatuje, že je v Brixenu v podstatě vězněn a hlídán. Skladba zachycující autorovo zatčení, cestu do Brixenu a život ve vyhnanství není jen obrazem tragédie lidské, osobní, ale i národní, protože pod rakouským dohledem a vedením byl celý náš národ. Autor se výsměšným, ironickým elegickým tónem trefně vzpouzí a vysmívá státu, policii, pokrytectví, církvi a nepřímo tak poukazuje na jejich chyby a kritizuje je. Pro dílo je příznačná situační a jazyková komika, srozumitelnost a jednoduchost sdělení.

Karel Havlíček Borovský

Nejvýznamnější kritik, novinář, satirik období 40.let, byl také spisovatel, symbol neohroženosti, nebojácnosti. Narodil se ve vesnici Borová, studoval na gymnáziu v Německém Brodě, 1840 - kněžský seminář v Praze - chtěl být knězem, aby mohl být v kontaktu s lidmi, jeho představy o semináři se lišily s realitou, byl vyloučen - neudělal úmyslně zkoušku, stal se úředníkem. Na přímluvu přátel se dostává do ruské rodiny jako vychovatel. Psal epigramy na církev, na krále, vládu, múzy, svět, vlast a absolutistický systém.

Po návratu z Ruska začal pracovat v novinách, poznal ruský lid. 1846 - redakce Pražských novin (na doporučení přátel), 1848 - vzdal se práce v redakci a vydával sám vlastní list Národní noviny - stali se novinami liberální strany (F. Palacký). Program liberálů se stal Austroslavismus (v novinách vysvětlovaný). Do parlamentu se přibližuje spíš k radikálům - Čechy - bachovský absolutismus. Samostatný stát - 1849 - poražena revoluce, vláda zakázala Národní noviny - Borovský přišel o obživu, opustil Prahu a odstěhoval se do Kutné Hory. Tam vydával týdeník Slovan. Je sledován vládou, policií, 2x povolán před porotu, byl na 2 roky tajně v noci zatčen, dovezen do vyhnanství do Brixenu v jižním Tyrolsku. Po čtyřech letech mu bylo dovoleno jet do Prahy a za rok na to umírá.

Satirická tvorba:
Křest sv. Vladimíra - děj nás zavádí do Ruska, vychází ze staré ruské legendy. Car Vladimír nechal utopit sochu boha Peruna, který mu nechtěl zahřmít na počest jeho svátku.

Tyrolské elegie - elegie = žalozpěv, popisuje cestu kočárem do vyhnanství. Borovský interpretuje ironicky svůj tragický příběh s humorným komickým nadhledem. Zdůrazňuje myšlenku, že člověk je proti státní moci bezbran-ný, ale na jeho straně zůstává spravedlnost (morální).

Král Lávra - Zaměření ha hloupost, tupost absolutismu. Napsáno na motivy národní irské pohádky O hloupém králi. Král Lávra se nechává každý rok holit, a potom toho holiče popraví. Jednou ho nepopravil na žádost matky. Holič se šel vyzpovídat do vrby. Muzikant si z té vrby (větvičky) udělal kolík do basy a když hrál u královského dvora, ozvalo se: „Král má oslí uši!“. Král přestal nosit dlouhé vlasy a poddaní ho začali mít rádi.

Zásady literární kritiky Borovského (napsal stať Kapitoly o kritice - zásady dobré kritiky)
1. Kritik nemá jenom hanět nebo jen chválit, měl by být objektivní
2. Kritik musí mít k práci odpovědný přístup
3. Kritik nemusí umět sám umělecká díla napsat
4. Dobrá kritika nepotřebuje podpis známého autora

Závěr

Autobiografické vyprávění o internaci v Brixenu zpracované formou veršované elegicky laděné satiry. Moje hodnocení: (6/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník