Tartuffe - Moliére

Orgon nalezne chudého, zbědovaného Tartuffa ,a protože je dobrý člověk, vezme ho k sobě do domu. Později se Tartuffe Orgonovi zalíbí pro jeho zbožnost a dobráckost (např. Orgon dává peníze Tartuffovi ale on říká, že tolik peněz nepotřebuje a když Orgon pořád trvá na tom, aby si peníze vzal, tak polovinu rozdá před Orgonem chudým).

Ale všichni kromě Orgona a paní Pernellové poznají, že Tartuffe se jen přetváří, aby si mohl nahrabat kapsu. A tak se všichni snaží Orgonovi a paní Pernellové dokázat, že Tartuffe je špatný. Nakonec se Orgonon naštve a odkáže všechen svůj majetek Tartuffovi a slíbí mu ruku Mariany. Ale pak mu lstí Elmíra dokáže, že Tartuffe je špatný. Tak ho chce Orgon vyhnat z domu ale Tartuffe už má všechny listiny, potvrzující jeho vlastnictví všeho Orgonova majetku. Tak jde Tartuffe za kralém, aby je dal vystěhovat. Jenže král jeho zradu prokoukne a pošle Tartuffa do vězení a tím zachrání Orgonovu rodinu.

Moliére

Narodil se 15. ledna 1622, jako prvorozený syn do rodiny Jeana Poquelina. Původně měl převzít otcovo řemeslo a stát se tak čalouníkem a obchodníkem. Jeho otec byl velice ctižádostivý, protože roku 1631 zakoupil královskou licenci a stal se tak komorním čalouníkem. Moliérova rodina žila v Paříži v domě „U opic“. Jako prvorozenému mu mělo mu být umožněno vzdělaní. Když mu bylo deset let umřela mu matka. Po tom co se jeho otec opět oženil stěhovala se jeho rodina do rozlehlého měšťanského domu blízko tehdy proslulé pařížské tržnice.

Zjistilo se, že na mladého Jeana-Baptista, měl patrně veliký vliv jeho dědeček, který ho vodil na přestavení lidových umělců. V pozdější době ho vodil i do skutečného divadla v Burgundském paláci. Jeanův otec byl proti těmto vycházkám a Jeana posílá roku 1632 do jezuitské koleje.

Zde se Jean až do roku 1639 věnoval studiu. Studoval především latinu, historii, zeměpis, matematiku a teologii. Ve škole získal znalosti antické literatury a přišel zde do styku i s divadlem. Žáci předehrávali klasické antické autory. Později, když se stal dramatikem, čerpal inspiraci právě od těchto autorů.

Po odchodu z College de Clermont se Moliére ještě dva roky věnoval studiu práv. Po tom, co dosáhl titulu licenciáta, se vrátil k otcovu řemeslu a stal se komorním čalouníkem. V roce 1642 se po nepříjemné zkušenosti s králem Ludvíkem XIII. Rozhodl opustit společenskou dráhu. Nechal si vyplatit podíl dědictví po matce a o tři dny později 6.ledna 1943, se zříká funkce královského čalouníka.

V červnu téhož roku podepisuje smlouvu s herečkou M. Béjartovou o založení tak zvaného „Skvělého divadla“. Po dlouhých a nákladných přípravách zahájilo toto divadlo svou činnost 1.ledna 1644. Zanedlouho potom shořelo známější divadlo Le Marais a část herců přešla do divadla Moliérova.

Právě na převodní listině, která byla za tímto účelem zhotovena se poprvé objevuje pseudonym Moliére (užíval ho pravděpodobně kvůli pověsti své rodiny). V té době se stal ředitelem souboru, avšak ten se po dvou letech rozpadl. Moliére se dostal do vězení pro dlužníky, ale tam dlouho nepobyl díky přátelům, kteří mu z vězení pomohli. Roku 1646 se připojil ke kočovné divadelní skupině, které hrála především na jihu Francie. Později se stal ředitelem tohoto souboru.

Toto období kdy působil jako herec, ředitel, režisér a dramatik zúročil později ve své práci. Roku 1658 se Moliére vrátil se svým souborem do Paříže. Hrál zde v královském paláci v Louvru před panovníkem Ludvíkem XIV. Hrál Corneillovu tragédii Nikomedes. Po jejím úspěch požádal krále hrát frašku Zamilovaný doktor.

Když roku 1673 (17.února) po představení hry Zdravý nemocný umírá na chrlení krve, nesmí mu žádný kněz udělit poslední svátost. Církev se rozhodla, že musí ze světa odejít jako ateista a to pro výstrahu budoucím buřičům. Moliérova žena Armanda a jeho přátelé žádají v největší nouzi krále, který jediný může církevní nařízení zrušit. Ale nenávist jde doslova až za hrob. Moliére byl pohřben bez obřadu po setmění, ale jeho pozůstatky byly záhy na příkaz církevních hodnostářů vykopány a přeneseny do hromadného hrobu neznámo kam. Církvi se však nepodařilo vůbec nic, Moliére se stal pýchou francouzského umění a divadelního světa vůbec.

Závěr

Intrikánovi se vede lépe než poctivým lidem. Moje hodnocení: (7/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník