Skleník - Karel Václav Rais

Děj románu je situován do vesničky Běleče na Českomoravské vrchovině. Tamní pojezdný Domomrázek se ožení a do domu si přivede mladou paní Gustýnku. Jeho žena se však setkává s odporem tamní smetánky, která je tvořena paní Dařbujánovou, paní starostovou, paní doktorovou a paní poštmistrovou. Ty jí odmítají přijmout mezi sebe, přestože má byt pěkně vybavený. Nemá v něm totiž skleník.

Gustýnka to zprvu ignoruje a nic si z toho nedělá, ale když jdou ze zdvořilosti jako novomanželé na návštěvy, jednají s nimi jako s někým podřadným, a neustále jim dávají nepřímo najevo, že kdo nemá skleník, nepatří mezi ně. Pojezdnému, když je u nich na návštěvě, jeho matka podstrčit peníze, aby si skleník také koupili, a měli už od ostatních pokoj. Pojezdný to odmítne, a vynadá jí, co si o nich myslí, že až budou chtít, tak si skleník opatří sami.

Gustýna se den ode dne více trápí, až nakonec napíše otci, že ví, kolik jí už toho dali, ale jestli by jí nemohli poslat ještě skleník, a vysvětlila mu, jak se věci mají, a jaké má kvůli tomu problémy. Když přijde odpověď od otce, Gustýnka má radost, a hned se svěří své služce, že nebude mít skleník, že ten už je ve městech dávno z módy, a že teď nastupuje na jeho místo kredenc. Služka to hned donesla k Dařbujánovům, a Dařbujánová to hned roznesla mezi ostatní smetánku.

Když kredenc přivezou, přijde hned na návštěvu paní doktorová z manželem, a omlouvá se, že dříve přijít nemohla, že má manžel hodně práce, a odpoledne nechtěli otravovat. Když odcházejí, minou se na chodbě se starostovými, kteří jdou také návštěvu oplatit až nyní. Cesto domů doktorová hned na manžela doráží, že takový kus nábytku, jako je ta kredenc, musí mít taky, a dříve než starostová. To samé hučí při odchodu do svého muže i paní starostová. Za dva dny se stačí u pojezdných vystřídat celá vesnice, a všichni obdivují kredenc. Pana pojezdného s jeho ženou hned začne panstvo počítat mezi sebe.

Karel Václav Rais

(4.1.1859 – 8.7.1926) český spisovatel, představitel realismu a venkovské prózy.

Svým dílem se zařadil mezi kritické realisty, soustřeďujíce se na téma vesnického života většinou krkonošského regionu. Jeho počáteční tvorbu nalezneme ve veršovaných skladbách.

Ve svých rozsáhlých idylických dílech o kněžských a učitelských buditelích českého venkova, v románě Zapadlí vlastenci, psychologickém románu Západ a ve své pozdní skladbě O ztraceném ševci, se Rais v ruchovském duchu soustředí k otázce národnosti a odnárodnění.

Ve svých obrázcích chmurného života svých podkrkonošských krajanů s citovou účastí líčí rozkládající se vztahy mezi opuštěnými starci a stařenami na výměnku, které vlastní děti surově odkopli pro svou bezcitnost a lakomství, nebo naopak krutost výměnkářů vůči mladým hospodářům. Tyto rozvraty mistrně zachytil ve svých povídkových knihách Výminkáři, Rodiče a děti, Lopota či Horské kořeny.

V jiném stylu je jeho próza Pantáta Bezoušek, kde Rais s humorem líčí trampoty vesničana Bezoušky v Praze. V jeho díle se uplatnil i směr zvaný naturalismus, o čemž svědčí román manželského rozvratu Kalibův zločin, v němž Rais kritizuje chamtivost a zkaženou morálku jeho aktérů.

Závěr

Kdo nemá prosklenou skříň, není hoden obdivu. Moje hodnocení: (6/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník