Profesor Neřád - Heinrich Mann

Profesorovi Raatovi, jehož vášní je ponižovat, dopadat a ničit všechny žáky školy, říkají přezdívkou Neřád. Při psaní literární práce nachází profesor v sešitě žáka Lohmanna oslavné básně o Rose Frohlichové. Profesor se rozhodne vypátrat, kdo tajemná dívka je.

Rosu Frohlichovou nachází v hospodě u Modrého anděla a zjišťuje, že je tamní kabaretní zpěvačka. Neřád se snaží přesvědčit umělkyni, aby se nescházela se žáky, aby Lohmannovi zabránil schůzkám se zpěvačkou, začne sám za umělkyní docházet. Postupně v jejím pokoji zdomácní a stará se o její garderobu a líčení. Začíná však žárlit na potenciální příznivce umělkyně Frohlichové. Nejvíc spadeno má právě na Lohmanna. Jeho žárlivost a okouzlení se mění v posedlost.

Neřádovo poblouznění zažije první otřes, když se dozví, že Rosa Frohlichová byla společně s Lohmannem přítomna pustošení mohyly. Nedbá na varování okolí a odpouští umělkyni Frohlichové a ožení se s ní, i když tímto sňatkem se dostává na okraj společnosti. Přichází o místo profesora a se svou ženou žije bohémský život, až do doby kdy vyčerpají veškeré finanční prostředky a ocitají se na mizině.

Ve svém domě založí hráčské doupě. Neřád nachází nový cíl zničit a znemožnit své bývalé žáky. Za své vítězství nad žákem Richterem, kterému znemožní uzavřít výhodný sňatek, však musí zaplatit vědomím, že ho jeho žena podvádí.

Neřádovi trpí velkou finanční tísní. Jednou potkává umělkyně Frohlichová žáka Lohmanna a zve ho k sobě do bytu, kde je nachází Neřád a pokusí se uškrtit svou ženu a Lohmannovi ukradne peněženku. Lohmann vše ohlásí na policii a profesor Neřád je za výsměchu celého města vezen do vězení.

Heinrich Mann

(27.3.1871 – 12.3.1950) německý spisovatel, bratr Thomase Manna.

Heinrich Mann pocházel spolu se svým bratrem Thomasem ze zámožné patricijské rodiny. Narodil se v Lübecku, ale studoval na univerzitě v Berlíně a Mnichově, pracoval v drážďanském knihkupectví a pobýval v Paříži a Itálii. Zemřel v Kalifornii těsně před návratem do Německa.

Patří mezi nejplodnější a politicky nejangažovanější německé spisovatele 20. století. Ve svých pracích je nelítostným kritikem zanikající buržoázní společnosti, Výmarské republiky a nacismu. Už od mládí se zaměřoval na francouzské pokrokové tradice, stal se důsledným humanistou, demokratem a obdivovatelem socialismu.

Za 1. světové války vystupoval spolu s Rollandem, Gorkým a Barbussem proti nesmyslnosti konfliktu. I když, jeho vývoj nebyl přímočarý - od počátečního naturalismu v románech V rodině (1893) a V pohádkové krajině (1900), přes dočasný příklon k dekadentním směrům v trilogii Bohyně aneb Tři romány kněžny z Assy (1903) a Hon na lásku (1904), přechází ke kritice společnosti v románě Profesor Neřád (1905) a Poddaný (1914), který je částí trilogie Císařství (spolu s romány Chudí a Hlava), ve které odsuzuje militarismus, nacionalismus a rozvíjející se fašismus.

V emigraci napsal své asi umělecky nejhodnotnější romány Mládí krále Jindřicha IV. (1935) a Zralost krále Jindřicha IV. (1938) o sjednotiteli Francie, jako dar této zemi, která se mu stala druhým domovem. Své eseje vydával v ucelených skupinách, např. Duch a čin (1934), Veřejný život (1932) a autobiografie Pohled na epochu (1944), v nichž se zabývá otázkami veřejného i politického života.

Jeho divadelní hry Velká láska (1912), Herečka (1911) a Madame Legros (1913) nedosáhly velkého úspěchu. Přesto byl roku 1950 zvolen prvním prezidentem Německé akademie umění.

Závěr

Život německého gymnazijního profesora. Moje hodnocení: (6/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník