Paní komisarka - Jindřich Šimon Baar

Vlastenecký kněz, který učil venkovské chlapce hrát divadlo, česky zpívat a recitovat, zakládat a pěstovat zahrady, je znepokojen sporem o části bývalého královského lesa, lůsy. O tento les, nyní obecní, vedou spory klenečští sedláci a chalupníci. Farář se snaží, aby nedošlo ke sporu mezi českými obyvateli, neboť do neshod zasahují i němečtí přistěhovalci. Výsledek jeho úsilí je malý, protože ekonomické zájmy jsou silnější než národnostní cítění.

Božena Němcová, žijící na Domažlicku, kde její manžel vykonává funkci finančního dozorce, podporuje zklamaného kněze. Ten jí na oplátku podněcuje, aby se věnovala české literární činnosti. Knězovo hospodářské a vlastenecké působení končí po jeho přeložení na jinou farnost. Teprve při odchodu zjistí, jak ho měli lidé rádi.

V dalších dvou dílech (Osmačtyřicátníci, Lůsy) spor o lůsy vrcholí. Nakonec po barvitém ději sedláci definitivně vyhrávají, a to také díky atmosféře revolučního roku 1848.

Jindřich Šimon Baar

(7.2.1869 – 24.10.1925) český katolický kněz a spisovatel, představitel realismu a venkovské prózy.

Narodil se v Klenčí. Pocházel se selského rodu. Vystudoval gymnázium v Domažlicích. Z finančních důvodů nešel studovat filozofii, ale na matčino přání vstoupil na pražskou bohosloveckou fakultu. Velmi se zajímal o literaturu, jeho vzorem byl lidový spisovatel kněz Kosmák.

Roku 1892 byl vysvěcen na kněze. Působil jako kaplan na Přimdě, ve Stochově, v Uněticích. Roku 1899 se stal farářem v Klobukách u Slaného a od roku 1909 působil v Ořechu. Jindřich Šimon Baar přilnul k hnutí Katolické moderny spolu s dalšími autory. Baar přispíval do Moderny svými ranými prozaickými prácemi. Později vstoupil do Spolku českých spisovatelů Máj, což ale znamenalo rozchod s Modernou.

Po vzniku samostatného státu se Baar snažil uskutečnit všechny církevní reformy, zejména smířit katolickou církev s národem. Narazil však na velký odpor a znechucený Baar se roku 1919 nechal dobrovolně penzionovat. Poslední léta svého života strávil v rodném Klenčí, kde také 24.10. 1925 zemřel.

Jindřich Šimon Baar začínal svou tvorbu verši. Byť je psal po celou dobu své tvůrčí práce, těžištěm jeho tvorby je v próze. V raném období napsal třídílné Mžikovy obrázky (1909,1910, 1914).

Asi nejznámější jsou Baarovy povídky a novely, které nezaujali způsobem zpracování, ale spíše neobvyklými náměty. Autor v nich ventiloval otázky, které dosud byly přísně střeženy katolickou církví. Jeho prvotina Cestou křížovou (1899) poukazovala na ubohé sociální postavení venkovského kaplana a na potíže, se kterými se setkal při uskutečňování svých reformních ideálů. Publikace Farské historky obsahuje několik novel, které byly zpočátku publikovány samostatně. Ve spoustě jeho povídek se setkáváme s osudy venkovských kněží a s jejich konflikty s církví. Dílo Jan Cimbura (1908) patří mezi nejznámější. Je autorem povídky Pro kravičku (1904), napsal román Poslední rodu Sedmerova (1908).

Ve zralém období autora vznikl román Poslední soud, Holoubek (1921), novela Skřivánek (1912). Závěr Baarova díla tvoří obraz rodného Klenčí a Chodska před rokem 1848 Chodská trilogie (Paní komisarka (1923), Osmačtyřicátníci (1924), Lůsy (1925)). Autor plánoval napsat ještě část čtvrtou, ale to bohužel už nestačil. V díle autor zachytil události, proměny a zvyklosti kraje, podal historický a národopisný obraz života na Chodsku.

V trilogii se Baar projevil jako velký znalec historie svého kraje, spolu s F. Teplým vydal roku 1909 práci o dějinách Klenčí (Klenčí, městečko na Chodsku). Baar sbíral i lidový folklor, který uplatnil v souborech chodských pohádek (Naše pohádky, Chodské povídky a pohádky).

Závěr

Popis chodského folkloru. Moje hodnocení: (6/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník