V novele vypráví Rus, Andrej Sokolov svůj nepříliš příjemný život. Pracoval jako řidič, oženil se, měl syna, později i dvě dcery. Postavili si vlastní stavení, a když se narodilo první dítě, přestal chodit do hospody. Celkem ideální obrázek života obyčejného člověka. Jenže pak přišla válka a Andrej musel narukovat.
Ve válce padl do zajetí a prošel mnoha útrapami. Když je němci odváděli, kdo upadl, toho zastřelili jako by se nic nedělo. Kdo se pokusil utéct, toho také zastřelili. V Německu pracoval všude možně. Jednoho dne jeho stráže usnuly a on utekl. Po čtyřiceti kilometrech ho vyčmuchal pes a vrhl se na něj. Když k němu došli němečtí vojáci, byl už celý od krve. Přesto do něj začali ještě kopat. Pak ho poslali na práci do kamenolomu.
Když si jednou na pokoji postěžoval, že mají neúnosné limity, a že místo čtyř kubíků denně by stačilo dělat jen jeden, protože na náhrobek se ho stejně více nespotřebuje. Někdo ho však udal, a tak šel na popravu. Tam se však nenechal ponížit, byl hrdý do poslední chvíle, což se zalíbilo veliteli a nechal ho žít.
Pak se dostal jako řidič k jednomu inženýrovi, který projektoval systémy obranných linií. Toho jednou omráčil, převlékl se do německé uniformy a přejel s autem na ruskou stranu. Obdržel vyznamenání a dostal měsíc dovolené. Doma však zjistil, že jeho dům zmizel. Zbyl po něm jen kráter. Soused mu řekl, že to bylo již ve dvaačtyřicátém a žena s dcerami byla doma, když se to stalo. Syn byl ve městě, ale když se vrátil a zjistil co se stalo, vrátil se do města a dobrovolně narukoval.
Andrej po něm pátral a zjistil, že vystudoval s vyznamenáním vojenskou školu, a že je velitelem dělostřelecké jednotky. Když se s ním měl koncem války setkat, sdělili mu jen, že ho zastřelil německý odstřelovač.
Andrej odjel po válce ke známým do Urjupnisku. Tam poznal sirotka Váňu, který žil jen z toho, co si vyžebral. Otec mu zemřel na frontě a matka zemřela ve vlaku, který němci zbombardovali. Rozhodl se, že se o něj postará. Řekl mu že on je jeho tatínek, a že ho dlouho hledal. Váňa mu uvěřil a vrhl se mu kolem krku. Žil s ním, a byli celkem spokojeni, i když v noci často Andrej plakal a vzpomínal na svou původní rodinu. A tady někde příběh končí.
(24.5.1905 - 21.2.1984) ruský spisovatel.
Michail Alexandrovič Šolochov se narodil roku 1905 v kozácké vesnici Vjošenskaja a v této vesnici prožil prakticky celý svůj život. Studium na gymnáziu nedokončil, ale již tehdy psal básně. Jako mladý se zúčastnil občanské války, kde bojoval proti bandám, které pustošily jeho rodný kraj. Krátce v letech 1922-24 žil v Moskvě, odkud se ale do rodné vesnice vrátil.
Již za doby moskevského pobytu psal povídky jako člen skupiny Mladá garda, které zařadil v roce 1925 do souboru Donských povídek a v roce 1926 do souboru Azurová step. V letech 1928-40 napsal Šolochov své stěžejní dílo Tichý Don, román z kozáckého prostředí. Líčí jejich život a společenský vývoj od první světové války, přes revoluci až po občanskou válku.
Na Tichém Donu pracoval Šolochov průběžně a mezitím stihl napsat dvojdílný román Rozrušená země (1932, 1960). Zatímco v prvém díle věrně popisuje společenský a historický vývoj života za první světové války, ve druhém díle líčí kolektivizaci zemědělství. Literární kritici současnosti druhý díl Rozrušené země nazývají agitačním románem.
Před druhou světovou válkou vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu (1932), od roku 1934 byl členem vedení Svazu sovětských spisovatelů, od roku 1939 byl členem Akademie věd SSSR. V době druhé světové války působil jako válečný dopisovatel Pravdy. Z doby druhé světové války jsou črty Šolochova, vydané v roce 1942 pod názvem Škola nenávisti a román Bojovali za vlast (někdy uváděn název Bránili svou zem) z roku 1943. Po válce se stal poslancem Nejvyššího sovětu, dostal Leninovu cenu (1960) a v roce 1965 Nobelovu cenu za literaturu. V roce 1957 vydal Šolochov nejpřekládanější dílo - humanistickou novelu Osud člověka.
Šolochov je zastáncem přesného realistického obrazu skutečnosti, odchýlil se od tehdy prezentovaného romantického pojetí literatury. Jeho dílo ukazuje historický vývoj kozáků až k jejich zániku. Pochopitelně jeho dílo je poplatné politické atmosféře doby, ve které žil, a která mu dala vyniknout. Zemřel 21. února 1984 v rodné vesnici.
Život za války a v poválečném světě. Moje hodnocení: (6/10)
Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník