Nemodlenec - Karolína Světlá

Kniha vypráví o osudech rodu Luhovských z podještědí. Zeman Luhovský získal svou ženu kdysi lstí. Unesl ji, uvěznil u sebe na statku v ovčíně, a u jejího otce si vymohl její ruku. Otec mu dceru dal, zemanka k němu však zůstala po celý život chladná, kde mohla ho ponižovala, o dětech mluvila jen jako o zemanových dětech, a když jim zemřela dcera, ani nešla na pohřeb.

Jednou, když bylo jejich synům již okolo dvaceti se v okolí objevil záhadný krtičkář se svou dcerou Dalenou. Když umíral, nechal si k sobě zavolat zemanku. Když vešla do ovčína, poznala v krtičkářovi Jana, svého bývalého milence. Vylíčil jí, že se oženil s jednou hraběnkou a byl s ní šťastný, že spolu měli dceru a žili si spokojeně, dokud hraběnku neunesli její bratři, a nedonutili ji vzíti si jednoho jejich přítele. Jeho s dcerou pak vyhnali.

Zemanka byla v šoku, že si mohl vzít jinou ženu a být s ní šťastný, ale nedala nic znát. Když jí pak požádal, aby přijala jeho dceru za vlastní, přivítala to jako možnost nepřímé pomsty. Urážela Janovu ženu, jak jen mohla, až z toho Jan skonal. Zemanka se pak odebrala zpět domů, a ve dveřích jen prohodila, ať se večer přihlásí u jejich hlavní služebné. Dalena pak sama sobě přísahala, že matčinu čest i otcovu vraždu pomstí.

Přišla do zemanova statku, a chodila pořád zahalená v plášti, aby si nikdo nevšiml její krásy. Zemanův syn Adam si toho však všiml, a neustále doléhal na Dalenu, aby si ho vzala. Ta ho neustále odmítala a považovala to za první část její pomsty. Adam se nakonec zastřelil. Když se to dozvěděla zemanka, dostala zástavu srdce a zemřela.

Otec byl tou zprávou šokován, protože se mu rozplynuly jeho naděje na opětné povýšení Luhovských do šlechtického stavu. Jeho strýc totiž kdysi ukradl patent o povinnosti poddaných k robotě, a na statku Luhovských byl patent uschován dodnes. Zeman měl v plánu patent ten šlechtě vrátit za opětné navrácení šlechtického titulu Luhovským. Adam měl být správcem všech nemovitostí a Míchal měl se stát oficírem, a vojákem.

Míchal se z bratrovy smrti zhroutil a chodil jako tělo bez duše. Jednou se zeman dozvěděl, že má na faru do hor přijet nějaká mladá kněžna. Zeman to vidí jako možnost, jak by se mohl Míchal odreagovat a vzpamatovat z bratrovy smrti. Míchal souhlasí a odjede. Toho využije Dalena, vyzná zemanovi lásku a vezmou se. Má tak širší možnosti, jak dokonat své dílo zkázy.

Před statkem zakope mezník zarostlý ze tří stran mechem a po něj dá vlasy zemřelé zemanky a Adama, aby se museli každou noc chodit jejich duchové dívat na to, jak je v jejich domově šťastná. Míchal se mezitím zamiluje do oné dcery jakési hraběnky, a ona do něj také. Zeman mezitím dojde na zámek, kde nabídne patent o robotě výměnou za navrácení šlechtického titulu a vrácení zabavených polí.

Když potřebuje hrabě opět donutit podještědské rolníky k robotě, hodlá při příležitosti svěcení sochy svatého Jana přečíst "znovunalezený" robotní patent. Míchal se však stydí za to, jak jeho otec prodal své přátele. Mluví na způsob toho, že je jen klamou, že bůh je nebude trestat, když na robotu nepůjdou. Lidé mu začínají věřit. Na dovršení toho všeho střelí do sochy, do jejíž ruky kníže vložil patent.

Patent je z většiny nečitelný a pečeť rozstřelená. Lidé vidí, že byli celou dobu klamáni, a že nemusí robotovat tolik, na kolik je nutí vrchnost. Míchal je za tento skutek zavřen. Dalena v procesí při slavnosti pozná v oné zarmoucené dceři sama sebe. Dojde jí, že její matka nezemřela hned před svatbou, jak celou dobu s otcem myslela. Uvědomí si, že zemanka tenkrát v ovčíně mluvila pravdu, a že již tedy nemusí pokračovat ve své zkáze Luhovských a vykope onen mezník s vlasy.

Otec oné mladé hraběnky zařídí Míchalovi milost. Ten odjede s hraběnkou někam k moři, kde žijí v klidu daleko od všech problémů. Míchalův otec se z toho zhroutí a za krátký čas zemře. Po mnoha letech se v podještědí objevuje shrbený stařík. Všichni ho nazývají Nemodlencem, ale je všeobecně známo, že je to Míchal Luhovský, který se vrátil do podještědí podívat, zda měla jeho oběť nějaký význam. Všichni to vědí, ale nikdo se neodvažuje říci jeho jméno nahlas.

Karolína Světlá

(24.2.1830 – 7.9.1899) česká spisovatelka, zakladatelka českého románu.

Vlastním jménem Johanna Rottová. Narodila se v Praze. Výchovně na ni zapůsobil její otec, vyprávěl jí o minulosti – jeho vyprávění často používala ve svých románech a povídkách. Karolína Světlá chodila do německé školy.

V roce 1852 se provdala za profesora Petra Mužáka, který ji už dříve seznamoval s českou literaturou a uváděl do pražské vlastenecké společnosti. Byl to právě profesor Mužák, který seznámil Světlou s Němcovou. Němcová měla na Světlou silný vliv, v Němcové viděla silnou, nezávislou, hrdou ženu.

Zanedlouho se narodila Karolíně Světlé dcera Boženka, byla však slabá a nemocná a za pár měsíců zemřela. Zoufalá Karolína Světlá začala psát a i v této době poznala Podještědí, kam ji manžel odvezl, aby se zotavila. Podještědský kraj ji velmi uchvátil, často se sem vracela. Své literární jméno si dala podle vesnice Světlá pod Ještědem, rodiště Mužáka. Karolína Světlá byla činná v emancipačním hnutí českých žen (založení Ženského výrobního spolku roku 1871). Od roku 1887 žila Karolína Světlá trvale v Praze, kde také zemřela.

K literárnímu úsilí májovců se Světlá připojila svou první novelou Dvojí probuzení v almanachu Máj 1858. Ocitla se ve společnosti Vítězslava Hálka, Boženy Němcové a Jana Nerudy. Duševní porozumění a citové sblížení s Janem Nerudou ji dalo lidsky i umělecky dozrát.

V románech z pražského prostředí zachytila Světlá některé myšlenkové a společenské proudy novodobých dějin: První Česka (1861), Na úsvitě (1864), Poslední paní Hlohovská (1870), Zvonečková královna (1872).

V pražském prostředí se odehrává děj povídky Černý Petříček (1871).

Rozsahem i významem nejpodstatnější částí autorčina díla je ještědská próza: Vesnický román (1867), Kříž u potoka (1868), Frantina (1870), Nemodlenec (1873), Kantůrčice.

Karolína Světlá je též autorkou povídek: Mladší bratr, Černá divizna, Divousové, Přišla do rozumu, Kterak se dohodli, Námluvy, Nebožka Barbora a Hubička (na motivy této povídky zpracovala libreto Eliška Krásnohorská k Smetanově opeře). Některé povídky zařadila Světlá do zvláštního svazku Kresby z Ještědí (1880).

V májové generaci představuje Karolína Světlá výraznou uměleckou osobnost jako tvůrkyně českého románu. Navazuje na vesnickou tvorbu Němcové, vnáší však do ní prvky filozofického myšlení a složitou dějovou koncepci.

Závěr

Román plný msty. Moje hodnocení: (5/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník