Děj začíná v 15.století, kdy v Paříži propukla morová epidemie. Manželé Montcorbierovi se odebrali na cestu do Paříže, aniž by tušili o moru, který tam zrovna řádí. Protože byli hladoví, zašli do malé hospůdky, kde narazili na hrobníka,který potřeboval pomocnou ruku na hřbitově. Manželé neměli peníze ani ubytování, proto nabídku přijali.
Žena náhle otěhotněla a její muž dostal mor. Žena po jeho smrti zůstala sama. Do domu se brzy vrátil majitel, ale protože měl dobré srdce, vzal si ženu do opatrovnictví. Byl to kanovník Vilém Villon. Žena brzy na to porodila syna a dala mu jméno po svém ochránci a bývalém manželovi.
Pojmenovala ho František Villon Montcorbier, kterého brzy celá Paříž bude považovat jako výborného básníka, který nemá konkurenta. František se ale dostane do podvodnické tlupy Ulita, která se chystá vyloupit fakultu, ve které je schováno největší bohatství Paříže.
František je zamilovaný do bohaté a krásné Kateřiny de Vausselles,kterou miluje také kazatel Filip Charmoye a malíř Noel Joliz, který si jí později vezme. Kateřina ho má také ráda, ale její otec nechce dovolit, aby se stýkala s největším vyvrhelem celé Francie. Jednoho dne v noci se Filip vrhne na Františka, v domění, že chodí s Kateřinou. František se ubrání a Filip nešťastnou náhodou v nemocnici zemře, ale ještě před smrtí Františkovi odpustí.
František se dohodne se členy Ulity,že vyloupí theologickou fakultu. Vít Tabary dostal z úlovku nejmenší část,a proto je zradí a ohlásí loupež. František na nějakou dobu musí odjet z Paříže a vrátí se až za pět let. Po tu dlouhou dobu si František sehnal místo u Karla Orleánského jako dvorní básník. Získal spoustu zkušeností.
Po svém návratu potká Kateřinu s pěti dětmi. Její manžel Noel je na smrtelném loži a po jeho smrti se František opět začne s Kateřinou stýkat. František se omylem zapletl do bitky, a protože má špatnou pověst, tak ho odsoudí na deset let do vyhnanství. František se hrdě loučí s Kateřinou a odchází z bran města.
Pochází z rodiny amerikanisty, etnografa a lingvisty Čestmíra L. Z otcových zkušeností čerpala i ve svém díle "Liána smrti". Jarmila Loukotková vystudovala nejprve na gymnázium v Praze, poté studovala francouzštinu na soukromé jazykové škole. Následně vystudovala němčinu a po válce i francouštinu. Od r.1943 byla zaměstnána na magistrátu v Praze, po válce studovala na FF UK estetiku a již zmiňovanou francouzštinu. Pravidelně přispívala do periodik Studentský časopis, O knihách a autorech, Svoboda, Svobodné slovo, Práce, Květy, Vlasta aj.
Její tvorba se však nesoustředila jen na knižní podobu. V roce 1948 napsala pro Čs. rozhlas hru Fialinka a v roce 1990 Čs. televize adaptovala její prózu Vstup do ráje zakázán. Jarmila Loukotková je však známá především jako spisovatelka historických próz, kde převažuje lyrizovaná kresba prostředí. Většinou čerpá z antických dějin (Není římského lidu, Spartakus, Smrtí boj nekončí) a francouzských dějin 15. století (Bůh či ďábel, Navzdory básník zpívá).
Další její prózy jsou prózy psychologické o citových problémech současné ženy (Medúza), prózy s kriminální zápletkou (Odměna), dívčí romány a dobrodružné povídky (Liána smrti). Dosud napsala osmnáct titulů, přeložila celé dílo francouzského básníka Francoise Villona a aforizmy Francoise de la Rochefoucaulda, dvořana Ludvíka XIII. a Ludvíka XIV. Její vlastní tvorba je zaměřena především na období antiky, ale je autorkou i knih ze současnosti a knih pro mládež.
Kniha popisuje prostý život prokletého básníka Villona. Moje hodnocení: (6/10)
Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník