Na statku a v chaloupce - Vítězslav Hálek

Na břehu Vltavy na příkrém svahu stála opuštěná chatrč. V ní se usadil neznámý muž se synkem Jírou. Otec se živil pytláctvím, ulovenou zvěř prodával plavcům, kteří ji prodávali dále. Jedné noci se otec z lesa nevrátil. Jíra jej našel v lese zastřeleného.

V nedaleké vsi pak byl Jíra přijat ve statku u Lísků za pasáka. Líska tím nechybil, zanedlouho byl Lískův dobytek nejlepší ve vsi. Lískova žena zemřela a sedlák se znovu oženil. Nová hospodyně však neměla Jíru ráda a Lence, dcerce hospodářově, nepřála žádné radosti. Když Lenka dorůstala, bála se selka její krásy, ukládala Lence těžké práce, vykázala ji do čeledníku a jinak ji snižovala.

Selka měla na hospodáře velký vliv, a když se mu narodil chlapeček, jako by zapomněl, že je Lenka také jeho krev. Jednou Jíra zašel do opuštěné chatrče a našel tam staré modlitby a v nich zápis, že jeho předkové žili kdysi na Lískově statku a že museli statek po dlouhých válkách pro velkou nouzi opustit. Jíra se tedy stal zvláštní náhodou pasákem na statku, kde jeho předkové hospodařili. I lesy, ve kterých jeho otec pytlačil, náležely kdysi jeho rodu.

Když se hospodyně dozvěděla, čeho se Jíra v chatrči dočetl, vyhnala ho. Jíra se nastěhoval do opuštěné chatrče. Tam za ním prchla i Lenka, která nemohla vystát macechu. Když si hospodář uvědomil, jak na svou dceru zapomněl, že Lenka po krutém zacházení prchla z domu, trápil se, až z toho onemocněl. Selka ze strachu o sebe utekla. Lenka se dozvěděla, že otec je nemocný, a tak šla otce ošetřovat, než se selka vrátí. Sedlák se jen pomalu dostával z těžké nemoci.

Za selčiny nepřítomnosti hospodařil na statku Jíra s Lenkou. Líska dával Jírovi statek, ale Jíra odmítl, i když Líska poukazoval, že statek kdysi patřil Jírovým předkům. Jíra chtěl jenom chaloupku. Pak si vzal Lenku a měli spolu děti. Uplynul rok a selka se ještě nevrátila. Jednou přišla selka na statek, a když tam nikoho nezastihla, připlížila se až pod okna chaloupky, kde spatřila šťastného Lísku s Jírou, s Lenkou a vnoučetem. Když ji spatřili, začala prchat, zřítila se ze svahu až k Vltavě a zahynula. Pes Vořech, který ji chtěl zachránit, zahynul s ní.

Vítězslav Hálek

(5.4.1835 - 8.10.1874) básník, dramatik, prozaik a žurnalista.

Narodil se v Dolínku u Mělníka, studoval na akademickém gymnáziu v Praze a od roku 1855 na filosofické fakultě. Nenastoupil však učitelskou dráhu a věnoval se novinářské a literární činnosti. Účastnil se příprav na vydání almanachu Máj (1858) a další jeho ročníky sám redigoval. Od roku 1861 byl redaktorem Národních listů a od roku 1863 časopisu Lumír, který po roce přeměnil na Zlatou Prahu.

S Nerudou se podílel na vydávání časopisu Květy (1865 - 1872) a obnoveného Lumíra (1873). Existenčně zajištěn manželstvím s Dorotou Horáčkovou, dcerou z bohaté měšťanské rodiny, mohl se plně věnovat literární práci a národně společenské činnosti, zejména jako člen výboru Umělecké besedy, střediska kulturního a společenského života Prahy. Zemřel náhle v Praze.

Hálek byl mnohostranně činný jako novinář, literární a divadelní kritik, fejetonista, básník, povídkář a dramatik i organizátor literárního a kulturního života. Mladé čtenáře získal sbírkou lyrických básní písňové formy Večerní písně, v nichž opěvoval šťastnou a vyrovnanou lásku jako hodnotu společenskou, vytvářející hlubší lidské vztahy, a zároveň vyslovoval pojetí básníka jako důležitého činitele v národním životě. Večerní písně působily i jako obraz nadcházejícího národního jara a jejich optimistický tón vyjadřoval společenské touhy nastupujícího mladého měšťanstva.

Představu života, který je v dokonalém souladu s řádem přírody, vyslovil Hálek ve sbírce lyriky V přírodě. Přírodu vidí Hálek se smyslovou konkrétností. Z Hálkovy epiky mají význam Pohádky z naší vesnice, soubor balad a romancí, zobrazujících veselé i tragické příběhy ze života venkovského lidu nebo charakterizující svérázné lidové figurky.

V lyrickoepických skladbách (Krásná Lejla, Mejrima a Husejn, Goar), které mají formu byronské povídky, zdůrazňuje Hálek sílu lásky, která spolu s přírodou očišťuje lidské nitro a zušlechťuje člověka, horuje pro národní svobodu a jeho hrdinové stylizovaní do romantických postojů vyslovují obvykle soudobé politické ideály. Tyto skladby, poplatné romantické manýře, patří v Hálkově tvorbě k umělecky nejméně přesvědčivým.

Významná je Hálkova povídková tvorba, zejména vesnická, zachycující napětí mezi sedlákem a chalupníkem v době, kdy i na vesnici začíná pronikat kapitalismus, nebo zobrazující překážky, které se staví do cesty lásce mladých lidí a vyplývají z nepochopení rodičů nebo z lpění na majetku (Muzikantská Liduška).

Do protikladu k citově vyprahlému životu bohatých sedláků staví Hálek vyrovnaný a citově bohatý život prostých lidí neodcizených řádu přírody (Pod dutým stromem, Na statku a v chaloupce). Dovedl se zamyslet i nad významem vzdělanosti a pokroku na venkově (Pod pustým kopcem). V posledních svých povídkách pokročil Hálek k hlubšímu psychologickému prokreslení svých hrdinů (Poldík rumař, "Študent" Kvoch).

V dramatické tvorbě nedosáhl Hálek významnějších úspěchů. V duchu dobových představ chtěl vytvořit drama vysokého stylu. Postavy Hálkových dramat s náměty z národních i cizích dějin jsou stylizovány do romantických postojů a v patetických monolozích pronášejí hrdinové dobové národní a politické myšlenky. Dramatem Král Vukašín zahajovalo v roce 1862 svou činnost Prozatímní divadlo.

Závěr

Kontrastní prostředí blahobytu a chudoby. Moje hodnocení: (7/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník