Muzikantská Liduška - Vítězslav Hálek

Děj pojednává o krásné Lidušce Staňkové, která se zamiluje do chudého vesnického houslisty Toníka. Jenomže o této lásce nemůže nikomu povědět. Za Liduškou v té době začíná chodit bohatý statkář Krejza. To se Liduščiným rodičům zamlouvá a donutí Lidušku jít s ním k oltáři. Na svatbu přijelo mnoho hostů. V kapele hrál i Toník a jak viděl, že je Liduška klidná tak utekl.

Chvíli po jeho útěku se kostelník zeptal Lidušky jestli si bere Krejzu z lásky nebo donucení. Ona jasně a zřetelně odpověděla z donucení! Po tomto Liduška vyběhla z kostela a volala Toníkovo jméno a hledala ho i v hospodě, kde sedával. Jenomže Toník byl už dávno ve vedlejší vesnici u odvodu. Liduška se pomátla a čekala na Toníka. Pokaždé když byla ve vesnici muzika, tak na ní byla a hledala Toníka mezi muzikanty. Proto jí vesničané začali říkat Muzikantská Liduška.

Vítězslav Hálek

(5.4.1835 - 8.10.1874) básník, dramatik, prozaik a žurnalista.

Narodil se v Dolínku u Mělníka, studoval na akademickém gymnáziu v Praze a od roku 1855 na filosofické fakultě. Nenastoupil však učitelskou dráhu a věnoval se novinářské a literární činnosti. Účastnil se příprav na vydání almanachu Máj (1858) a další jeho ročníky sám redigoval. Od roku 1861 byl redaktorem Národních listů a od roku 1863 časopisu Lumír, který po roce přeměnil na Zlatou Prahu.

S Nerudou se podílel na vydávání časopisu Květy (1865 - 1872) a obnoveného Lumíra (1873). Existenčně zajištěn manželstvím s Dorotou Horáčkovou, dcerou z bohaté měšťanské rodiny, mohl se plně věnovat literární práci a národně společenské činnosti, zejména jako člen výboru Umělecké besedy, střediska kulturního a společenského života Prahy. Zemřel náhle v Praze.

Hálek byl mnohostranně činný jako novinář, literární a divadelní kritik, fejetonista, básník, povídkář a dramatik i organizátor literárního a kulturního života. Mladé čtenáře získal sbírkou lyrických básní písňové formy Večerní písně, v nichž opěvoval šťastnou a vyrovnanou lásku jako hodnotu společenskou, vytvářející hlubší lidské vztahy, a zároveň vyslovoval pojetí básníka jako důležitého činitele v národním životě. Večerní písně působily i jako obraz nadcházejícího národního jara a jejich optimistický tón vyjadřoval společenské touhy nastupujícího mladého měšťanstva.

Představu života, který je v dokonalém souladu s řádem přírody, vyslovil Hálek ve sbírce lyriky V přírodě. Přírodu vidí Hálek se smyslovou konkrétností. Z Hálkovy epiky mají význam Pohádky z naší vesnice, soubor balad a romancí, zobrazujících veselé i tragické příběhy ze života venkovského lidu nebo charakterizující svérázné lidové figurky.

V lyrickoepických skladbách (Krásná Lejla, Mejrima a Husejn, Goar), které mají formu byronské povídky, zdůrazňuje Hálek sílu lásky, která spolu s přírodou očišťuje lidské nitro a zušlechťuje člověka, horuje pro národní svobodu a jeho hrdinové stylizovaní do romantických postojů vyslovují obvykle soudobé politické ideály. Tyto skladby, poplatné romantické manýře, patří v Hálkově tvorbě k umělecky nejméně přesvědčivým.

Významná je Hálkova povídková tvorba, zejména vesnická, zachycující napětí mezi sedlákem a chalupníkem v době, kdy i na vesnici začíná pronikat kapitalismus, nebo zobrazující překážky, které se staví do cesty lásce mladých lidí a vyplývají z nepochopení rodičů nebo z lpění na majetku (Muzikantská Liduška).

Do protikladu k citově vyprahlému životu bohatých sedláků staví Hálek vyrovnaný a citově bohatý život prostých lidí neodcizených řádu přírody (Pod dutým stromem, Na statku a v chaloupce). Dovedl se zamyslet i nad významem vzdělanosti a pokroku na venkově (Pod pustým kopcem). V posledních svých povídkách pokročil Hálek k hlubšímu psychologickému prokreslení svých hrdinů (Poldík rumař, "Študent" Kvoch).

V dramatické tvorbě nedosáhl Hálek významnějších úspěchů. V duchu dobových představ chtěl vytvořit drama vysokého stylu. Postavy Hálkových dramat s náměty z národních i cizích dějin jsou stylizovány do romantických postojů a v patetických monolozích pronášejí hrdinové dobové národní a politické myšlenky. Dramatem Král Vukašín zahajovalo v roce 1862 svou činnost Prozatímní divadlo.

Závěr

Láska, které rodiče nepřáli. Moje hodnocení: (6/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník