Měsíc nad řekou - Fráňa Šrámek

V malém městě se má konat sjezd bývalých abiturientů. Paní Hlubinová, žena papírníka a spořádaného maloměšťáka, to zatajuje před svým mužem. Hlubina byl totiž kdysi premiantem a měl vyšší touhy, než se stát maloměšťákem, ale stal se jím a žena přikládá velký díl viny také sobě.

Do bytu v Hlubinově nepřítomnosti přijde se svým synem bývalý nejmilejší Hlubinův kamarád Roškot. Bydlel kdysi v tomto domě nad hlučící řekou, kouřívali spolu z jedné dýmky. Dcera Hlubinova Slávka jim namluví, že otec je duševně nemocný. Na návod matky, že nemá otci připomínat minulost, vystrnadí je z bytu. Hlubina však ví o sjezdu a zúčastní se ho nejen sám, ale i se svou ženou, jíž chce veřejně poděkovat za to, že uspořádala jeho život.

Slávce je líto, když vidí, jak je otec střízlivý. Domnívala se, že si otec uschoval neporušený koutek mládí. Proto se ani nevdávala, byla doma ráda. Teď je otcem skoro zklamána. Vyprovází přítelkyni, která se jí šla pochlubit, že jí odloudila ženicha. Slávka najde před domem Roškotova syna, Mladičkého Vilíka. Přivede ho nahoru a zatímco jejich rodiče jsou na sjezdu, kde se zralí mužové vysmívají mládí - tomu fanfarónu - prožijí spolu mladičký hoch a stárnoucí dívka teplé chvíle srdečného rozhovoru.

Když se staří vrátí, jsou nemile dotčeni, že vidí v takovou chvíli své děti pohromadě. Způsobí to mezi nimi chvilkové rozladění, ale Slávka přinese dýmku míru. Tutéž, z níž oba v mládí kouřívali, a když si jde trojice připít, rozloučí se Slávka s Vilíkem. Tímtorozchodem se Slávka definitivně loučí se svým mládím. A když se trojice starých vrátí a diví se, že už tu Vilík není, připojí se k nim Slávka jako čtvrtá.

Fráňa Šrámek

(19.1.1877 - 1.7.1952) básník, spisovatel a dramatik.

Fráňa Šrámek se narodil roku 1877 v Sobotce jako syn berního úředníka. Brzy na to se Šrámkova rodina odstěhovala do Zbiroha a potom do Písku. Zde Šrámek studoval gymnázium, po maturitě přešel do Prahy na práva. Ta však nedokončil, protože se věnoval literatuře.

Šrámek patřil k Neumannově anarchistické skupině kolem časopisu Nový kult. Pro účast na demonstracích a pro antimilitaristickou báseň "Píšou mí psaní" byl dvakrát vězněn. Za první světové války byl nasazen na ruskou a italskou frontu, konec války prožil u útvaru vojenského tisku ve Vídni. Po válce se sblížil s literární skupinou kolem Karla Čapka, ale většinou žil samotářsky v Praze. Odtud pravidelně zajížděl do rodné Sobotky. Zemřel 1. července 1952 v Praze.

Závěr

Beznaděj stárnoucí generace. Moje hodnocení: (7/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník