Labyrint světa a ráj srdce - Jan Amos Komenský

V Labyrintu se Komenský nepředstavuje jako myslitel světa, nýbrž jako poutník, který prochází světem.

Svět je uspořádán jako velké středověké město. Město má dvě brány; jednou se do města vchází, brána narození a druhou se odchází - brána smrti. Od brány života prochází ulice dětství po které dojde až k bráně rozchodu. V této bráně sedí osud a určuje každému průběh dalšího života. Uprostřed města se vypínají dva hrady, hrad Štěstěny a hrad Moudrosti, vládkyně světa. Komenský prochází městem, aby poznal jeho zřízení. Chce toto město poznat, proto mu osud neurčuje žádné povolání. Osud mu také dovoluje si nějaké vybrat. Na cestách ho doprovází Všezvěd Všudybud a Mámení.

Všezvěd je symbolem lidské zvědavosti. Pro poutníka není však lehké poznat tento svět. Na očích má brýle mámení, které jsou zasazeny v rohovině zvyku. Tyto brýle znázorňují lidskou pohodlnost, která se spokojuje s pouhým zdáním a doměnkami, místo skutečného poznání, co je na světě správné a nezbytné. Ve své slepotě se lidé snaží dostat na hrad náhodného Štěstí. Avšak pravá cesta z hradu ctnosti je zarostlá. Lidé se snaží dostat na hrad postraními uličkami jako je nepravost. Poutník je nakonec uveden ke královně Moudrosti vládkyně světa Moudrost je obklopena rádkyněmi, které představují jednotlivé ctnosti. Pak nastává soud mezi jednotlivými nectnostmi. Komenský je znázorňuje jako určité osoby. Tak třeba Šalamoun, představitel člověka moudrého, který se dá zlákat špatností světa.

Lidská moudrost je zde stálá, aby mohla napravit celý svět. Poutník dochází k poznání světa a je jím znechucen. chce přeskočit hradbu světa, ale bojí se smrti. Nabývá opět klidu až tehdy, když ho Boží sluha zavede do komůrky svého srdce. Komůrku svou vyčistí a přijme Boha za svého hosta. S Bohem spraví svět křesťanů a pravé štěstí, které není slepé ani pomíjející, nýbrž trvalé a zásloužené. Toto štěstí je doslova vybojované tuhým odříkáním a je zaslouženo na moudrosti božské.

Labyrint vyniká pevnou a účelnou stavbou. Poutník prochází jednotlivými stavy a všude je nespokojen. Všude ztraceje už trpělivost naléhá na poutníka, aby si již vybral nějaké povolání. Nikde však nenachází správnou cestu všude vidí faleš a násilí. V největší úzkosti je však opuštěn Všudebudem a nastává zvrat. Poutník pak vstupuje do nenáviditelné církve a pozoruje vlastnosti křesťanů. Pozoruje také jejich řád, svobodu, pokoj a nezkolenou radost.

V poslední kapitole poutník spatřuje slávu boží a je přijat za člena rodiny Božích lidí. Je dokonale usmířen, končí slavnou modlitbou, která je závěrem celé knihy.

Jan Amos Komenský

(28.3.1592-15.11.1670) významný humanistický myslitel. Největší česká osobnost evropských dějin. Svou tvorbou završuje vývoj našeho středověkého písemnictví.

Komenského život se tradičně dělí do tří období. To první začíná na univerzitě a končí rokem 1628, druhé trvá 20 let až do uzavření Vestfálského míru r. 1648 a třetí představuje posledních 14 let jeho života.

Komenský se po studiích v německém Herbornu vrací r. 1614 do vlasti a působí jako učitel na školách jednoty bratrské. Jeho první dílo Theatrum universitatis rerum, to jest Divadlo světa mělo být enciklopedií určenou školám. Také napsal alegorický spis Listové do nebes. Bitva na Bílé hoře r.1620 znamenala pro Komenského katastrofu, protože duchovní jednoty bratrské byli vypovězeni ze země. V pochmurné době kdy se skrývá, na našem území a kdy během morové epidemie ztratil ženu i dva syny, píše dva slavné spisy staré české literatury - filozofický esej Truchlivý a Labirint světa a ráj srdce. Roku 1625 píše Centrum cesuritatis (Hlubina bezpečnosti) a nejvýznamější latinsky psanou Didactia magna (Velká didaktika).

Závěr

Kniha ukazuje pohled na svět z jiné strany, bohužel v dnešní době nezajímavě: (6/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník