Kytice - Karel Jaromír Erben

Dvanáct vynikajících balad uvedl K.J.Erben stejnojmennou vstupní básní. Mistr umělecké zkratky dokázal ve třech slokách zachytit báji vykládající původ slova mateřídouška. Básník poznal důvěrně české básně i pohádky. Sbírka zahrnula hlavní druhy lidové epiky.

Nejpočetnější skupinu tvoří báje. Ty nejvíce odrážejí názor lidu na přírodu, v níž se člověk potýká s působením tajemných sil a bytostí (Polednice, Vodník, Vrba, Lilie, Holoubek, Svatební košile). Místní pověsti má za základ nejstarší balada Poklad s námětem Velkého pátku, kdy se odkrývají poklady. Pohádka od Boženy Němcové byla podkladem Zlatého kolovratu. Legenda barokně romantického ladění je základem Záhořova lože. Úryvky z proroctví tvoří závěrečnou, vlastenecky povzbudivou, ale i kritickou báseň Věštkyně. Tuto pestrost rozmnožují i dramatické obrazy ze života s kresbou lidových obyčejů (Štědrý den, Dceřina kletba).

Sbírkou prolíná přísný lidový názor mravní. Za provinění přichází neúprosně trest. V křesťanské etice jej zmírňuje či odčiňuje pokání (Poklad, Svatební košile, Záhořovo lože). Erben vysoce ocenil společenské poslání ženy, zejména matky. Všechny skladby kromě Záhořova lože mají své ženské hrdinky. A nad velikostí i úskalími mateřské lásky se kniha zamýšlí ve většině baladických písní. Erbenova poselství národu posud oslovují náš dnešek.

Kytice
Symbol mateřídoušky na hrobě zemřelé matky je útěchou pro její děti.

Poklad
Motiv Velkého pátku, kdy se otevírají brány k pokladům. Matka v touze po bohatství zapomene v jeskyni dítě. Po roce se v modlitbách k dítěti vrací, už ji neláká bohatství, ale myslí pouze na záchranu dítěte.

Svatební košile
Motivem se stal návrat mrtvého milého. Dívka se v modlitbách prosí, aby se jí milí vrátil, jinak vyhrožuje sebevraždou, tím se proviní. Mrtví milí si pro nevěstu přichází v měsíční noci. Unáší ji na hřbitov. Po cestě jí vezme modlitební knížky, růženec i křížek po matce. Dívka se ukryje v umrlčí komoře a modlitbami a pokáním vykupuje svůj hřích a zachrání se. V této baladě vítězí život nad smrtí.

Polednice
Rozhněvaná matka zavolá na své dítě polednici, když se ale polednice doopravdy objevy matka se snaží dítě zachránit. Nepodaří se jí to a když přijde domu otec nalezne zalknuté dítě.

Zlatý kolovrat
Jedná se o pohádku. Hlavní hrdinkou je krásná Dorička, která se měla stát ženou krále, ale její nevlastní matka se sestrou jí v lese zabijí a Dořina sestra se stane ženou krále. Čin však vyjde najevo. Dorička je kouzlem oživena a její vražedkyně jsou králem potrestány stejným způsobem jakým zabili ony Doru.

Štědrý večer
Námětem je touha po poznání budoucnosti. Dvě sestry Hana a Marie prosekali o půlnoci led, a tím nahlédly do vlastní budoucnosti. Věštba Haniny svatby a Mariiny smrti se splnila. Jsou využity lidové obyčeje.

Holoubek
Mladá žena zabila svého muže a znovu se vdala. Nad hrobem zemřelého manžela zpíval holoubek o její vině. Výčitky svědomí jí dovedli k sebevraždě.

Záhořovo lože Jedná se o jistou polemiku s Máchou. Je to báseň o vině a odpuštění. Líčí cestu mladého poutníka do pekla (otec ho zaprodal Satanu), který se setká se zločincem Záhořem. Když se mladík vrátí vypraví Záhořovi jaké úděsné lože ho v pekle čeká. Záhořovo pokání trvá 90 let, obrostl mechem a z jeho kyje vyrostla jabloň, tím získá Zahoř odpuštění.

Vodník
Balada pojednává o kruté pomstě nadpřirozené síly. Mladá neposlušná dívka se utopila, vzala si vodníka a měla s ním dítě. Stýskalo se jí po matce. U vodníka si vyprosila, že jí může navštívit. Ten souhlasil pouze pod podmínkou, že mu nechá dítě. Dívka se nevrátí a následuje krutá vodníkova pomsta-zabije dítě. Jedná se o střet dvou mateřských lásek, čímž je mladá dívka vržena do bezvýchodné situace.

Vrba
Mladá žena byla svázána s vrbou. Když její muž vrbu pokácel zemřela i žena. Kolébka z vrbového dřeva měla nahradit matčino náručí a píšťalka její hlas.

Lilie
Balada o dívce, která se po smrti převtělila do lilie. V noci se coby dívka stane ženou jistého mládence. Ten ji chrání (květ) před sluncem zdí. V jeho nepřítomnosti dá matka zeď zbořit a tím dívku zahubí.

Dceřina kletba
Balada, která pojednává o rozmluvě matky s dcerou, která zabila své dítě a chce se oběsit. Proklíná svého svůdce i matku.

Věštkyně
Jedná se jistý projev vlastenectví a výru v budoucnost národa. Věštkyně jako Libuše předpovídá dějiny českého národa.

Karel Jaromír Erben

Sběratel a vydavatel folklórních textů, starých literárních památek a archivních dokumentů, překladatel a básník.

Narodil se 7.11.1811 v Miletíně. Pocházel z chudé venkovské rodiny. Studoval v Hradci Králové a v Praze. Právnické vzdělání ho sice vzdalovalo od literatury, ale seznámení s Františkem Palackým mu umožnilo dostat se k takovým zaměstnáním, která byla bližší jeho zájmům. Pracoval jako sekretář Českého muzea a od roku 1851 jako archivář města Prahy byl pomocníkem F. Palackého. Jeho život byl poznamenaný nemocemi a starostmi o hmotné zajištění rodiny. Zemřel 21.11.1870 v Praze.

Vedle historických dokumentů vydával díla staré české literatury, např. „Sebrané spisy české“ od Mistra Jana Husa, vydával i překlady starých děl ruské literatury – „Nestorův letopis ruský“, „Slovo o pluku Igorově“. Podílel se na vydání druhého dílu „Výboru z literatury české“. Důležitost a těžiště svého zájmu však spatřoval ve folklóru, především v českých lidových písních. Vydal „Písně národní v Čechách I.-III“. (1842-45) – první vydání nemělo žádné vyhraněné členění, druhé vydání bylo podstatně rozšířeno a vyšlo pod názvem „Prostonárodní české písně a říkadla“ (1864). V tomto vydání jsou již písně rozčleněny podle období lidského života, podle období roku atd. Karel Jaromír Erben sbíral i lidové pohádky a pokusil se o vydání jakousi slovanskou čítanku „Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních“ (1865), kterou vydal znovu ve zkrácené podobě r. 1869 „Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských“. K.J.Erben byl podnícen evropským rozvojem studia lidové slovesnosti, zvláště mu byli za příklad bratři Grimmové. Erben byl přesvědčen, že národní literatura by měla vycházet z etnického základu, který je obsažen v lidových písních, pověstech a zvycích.

Mnoho práce vložil Erben do připravovaného souboru českých pohádek, jako celek vyšly až roku 1905 pod názvem České pohádky (např. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Tři zlaté vlasy Děda Vševěda). U Erbena dostala pohádka pevný tvar, nejedná se o pouhé improvizování lidového vyprávění s nahodile řazenými motivy.

Karel Jaromír Erben napsal jednu jedinou sbírku – Kytice (1853). Erben ve sbírce vychází z pověstí a bájí. Básně jsou baladicky laděné. Erbenova Kytice byla pociťována jako odkaz na lidské a národní hodnoty, ohrožené bachovským absolutismem.

Závěr

Nejoblíbenější básnická sbírka 19.století patří k základnímu vzdělání. Moje hodnocení: (9/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník