Kronika Pickwickova klubu - Charles Dickens

V 57 kapitolách román volně zachycuje příhody, které na svých cestách po Anglii zažili čtyři členové Pickwickova klubu: zakadatel klubu, jeho Blahorodí Samuel Pickwick, básník Augustus Snodgrass, sportovec Nathaniel Winkle a milovník Tracy Tuppman. Doprovází je rázovitý sluha pana Pickwicka Samuel Weller.

Tito pánové podnikli celkem 7 cest z Londýna na venkov, aby blíže poznali život a Pickwickovu klubu zasílali hodnověrné zprávy o svých cestách a výzkumech. Dostávají se však do nesnází, neboť nejsou schopni zvládat více či méně běžné situace. Dobrodružné scény či katastrofické příhody se střídají s kritikou sociální nespravedlnosti a anglického zákonodárství. Ta vrcholí ve Fleetské věznici pro dlužníky, kam se pan Pickwick dostává po nedorozumění se svou domácí. Po jeho návratu se usazuje v novém domově a Pickwickův klub se rozchází.

Charles Dickens

(7.2.1812 - 9.6.1870) anglický kriticko-realistický spisovatel, publicista a novinář. Nejvýznamnější a nejpopulárnější představitel viktoriánského románu. Z nuzných poměrů se vypracoval na opravdovou hvězdu literárního nebe a to jen svou houževnatostí a vytrvalostí.

Byl často nemocný, jeho rodina se ocitla na hranici bídy. Po přestěhování z idylického venkova do Londýna dluhy začaly narůstat. Jeho otec šel nakonec do vězení pro dlužníky, kam ho později následovala celá rodina včetně dětí. Jako desetiletý chlapec musel pracovat. Potloukal se po Londýně a nasál do sebe atmosféru pochmurného velkoměsta.

Na školní vzdělání nezbyly peníze, a tak dvanáctiletý Charles musel pracovat v továrně na leštidla. V té době vedl mnohem nuznější život než rodiče ve vězení. Když se rodinné poměry zlepšily díky nenadálému dědictví, začal chodit nějaký čas do soukromé školy, kde se toho sice moc nenaučil, ale poznal další prostředí, které zvěčnil ve svém díle. Později pracoval jako písař, po večerech se naučil těsnopis a ve dvaceti letech se stal parlamentním dopisovatelem listu Morning Chronicle.

Svou literární dráhu zahájil drobnými časopiseckými črty a povídkami pod pseudonymem Boz, v nichž zachycoval londýnské prostředí a postavy i z nižších společenských vrstev. Kritiku veřejných institucí a sociálních poměrů zmírňoval láskyplným humorem. Měl sklon k senzačním a kriminálním motivům. Byl mistrem dějových zápletek, výstižných osobních charakteristik a usiloval i o citovou působivost.

Jeho časopisecké črty plné humoru si čtenáři tak oblíbili, že se rozhodl pustit do rozsáhlejšího díla. Roku 1836 začal psát humoristický román na pokračování Kronika Pickwickova klubu. Tento román měl fenomenální úspěch, především díky další Dickensově výjimečné vlastnosti, jiskrnému humoru.

Aby se Dickens uživil, byl nucen každý měsíc odevzdat určitý počet stran románu, o němž někdy sám nevěděl, jak skončí. Přízeň čtenářů byla vrtkavá, a tak autor musel děj obohacovat novými a novými postavami. To je důvod, proč Dickensovy romány někdy představují složitý, téměř nepochopitelný propletenec. Kritici však při rozboru jeho díla zjišťují, že své romány dokonale promýšlel, že s postavami žil, a pokud měly zemřít, trpěl spolu s nimi.

Roku 1837 začal vycházet román Oliver Twist, jehož námětem je autorovo celoživotní téma, tragický osud chudých dětí. Tento román se vyznačuje kritickým pohledem na soudobé instituce a silným sociálním soucítěním. Od roku 1842 Dickens přednášel ve Spojených státech na téma zrušení otroctví a o mezinárodní ochraně autorských práv. Dickense také velmi přitahovalo divadlo a uvažoval i o herecké kariéře, jeho dramatické práce však nebyly úspěšné.

Dodnes nevyjasněný je Dickensův citový život, po nenaplněné lásce k dívce ze společensky vyšší třídy si vzal za ženu sobě rovnou. Založil s ní početnou rodinu a stal se starostlivým i náročným otcem. Silné city však postupně choval i ke dvěma mladším manželčiným sestrám.

Obraz Dickensovy osobnosti je třeba doplnit i zmínkou o bohatém společenském životě, ale také o neshodách s nakladateli či návalech sebelítosti. Značně se Dickens angažoval ve veřejném životě, zabýval se zejména sociálními problémy a s nimi související zločinností a soudním systémem.

Charles Dickens zemřel v létě roku 1870 u Chathamu na mozkovou mrtvici, jako mimořádná a ctěná osobnost. Podle jednomyslného přání národa byl pochován ve Westminsterském chrámě.

Závěr

Příběh je vyprávěn dynamicky a barvitě. Moje hodnocení: (7/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník