Jáma a kyvadlo - Edgar Allan Poe

Jáma a kyvadlo – povídka začíná v soudní síni, kde je hlavní hrdina souzen za blíže neurčený čin. Zprvu se povídka zaobírá myšlenkami odsouzeného, popisuje jeho poslední touhy a naděje. Ty však náhle pominou a on padá do mdlob. Zde se autor pozastavuje a popisuje tento stav, vkládá do díla své vlastní názory. Tato pasáž končí procitnutím odsouzence.

Ten leží ve vlhku, snaží se o první pohyby , tápe se zavřenýma očima. Bojí se je otevřít. Bojí se, že nespatří nic než jen prázdnou tmu. Překoná svůj strach a otevírá oči. Nic nevidí, jen tmu. Ta ho děsí, děsí ho to neznámo, ten prostor. Leží na zemi, přemýšlí, vzpomíná na soud a pokouší se vyvodit závěry ze vzniklé situace. Rozhodne se prozkoumat své okolí. Vstává, vydává se na průzkum. Našlapuje pomalu a opatrně a rozpomíná si na pověsti o žalářích v Toledu.

Náhle narazí na zeď, která je kamenná, slizká a studená. Pokoušel se zjistit velikost a tvar cely, přemohla ho náhle únava a usnul. Když se probudil nahmatal jídlo, které vzápětí snědl. Pokračoval ve svém zkoumání cely. Při tom však upadl na zem. Zjistil však, že jeho hlava na zemi není, je v prázdnu. Byla to jáma, do které málem spadl. Vrátil se zpět ke zdi, kde po několika probdělých hodinách opět usnul. Po procitnutí opět nahmatal jídlo a pití. V něm však byla nějaká omamná látka a vězeň opět upadl do spánku.

Když se probral ležel připoután na lůžku a nad ním se houpalo veliké kyvadlo. Po nějaké době si všiml, že jeho hrana je z oceli a ostře zbroušená. Po několika dnech kmitalo už těsně nad ním. V hlavě se mu zrodil nápad. Vzal trochu jídla, co mu ještě krysy nesežrali a dal si ho na pás, kterým měl připoutanou ruku a vlastně i celé tělo, jelikož pás byl celistvý. Krysy nelenivěly a začaly pás s jídlem ohlodávat. Netrvalo dlouho a vězeň byl zase volný. Bylo to jen o chloupek, jelikož kyvadlo se téměř dotýkalo jeho hrudi. O chlup unikl své záhubě.

Po chvíli však se s celou začalo něco dít. Železné pláty, které tvořily stěnu krypty se začaly rozžhavovat. Vězeň se vrhl k jámě a v tom se cela začala proměňovat podruhé. Stěny se pomalu blížily k jejímu středu. Už neměl skoro kousek pevné půdy pod nohama, jelikož v středu cely byla jáma. V tom zaslechl šum lidských hlasů a zvuk mnoha polnic. Z té cely ho zachránil generál francouzské armády, která právě vstoupila do Toleda.

Edgar Allan Poe

Narodil se 19.ledna 1809 matka Edgara, paní Elizabeth Arnold Poe, byla herečkou nesrovnatelně oblíbenější než její manžel David Poe, který byl záhy po narození syna Edgara vyhozen z divadla pro časté opilství a vzápětí mizí z dosahu literární historie, ale především své rodiny. Matce herectví hmotný blahobyt nepřineslo. Umírá v prosinci 1811, sice jako miláček společnosti, nicméně na nemoc chudých, na tuberkulózu. Zanechala po sobě značné dluhy a tři děti. Synovi Edgarovi běží na třetí rok života.

Poea se ujali bezdětní manželé Frances Allanová a její muž John - ne příliš zámožný obchodník z Richmondu. Později chlapce adoptovali a vzápětí překřtili na Edgara Allana. Chlapcovy vyhlídky se v mnohém zlepšily k lepšímu. Už žádný kočovný život s pochybnou společností divadelníků, život plný zimy, nepraných svršků a nedostatečné stravy, nýbrž laskavá a štědrá ruka paní Allanové. Frances dítě hýčkala a rozmazlovala, na její přání musel malý Poe předvádět hostům své deklamační umění (přednes, recitace). Na přání otčíma si musel už od útlého dětství připíjet - tak hned u Poa v mladosti klíčily a byly podporovány dvě síly - poezie a alkohol, které ho později vynesly do nebeských výšin až na samé dno.

Pět roků (1816-1821) pobýval Poe s nevlastníma rodičema v Anglii, kde chodil do základní školy. Edgar se svým novým rodičům odměňoval úspěchy ve vzdělání a na svůj věk neobyčejně zralým společenským vystupováním při nedělních čajích paní Allanové, na nichž se scházela celá městská smetánka, kterou Poe v budoucnu tak nenáviděl. Své spolužáky převyšoval důkladnou znalostí literatury a historie. Pan Allan jeho studentský život podporoval, platil mu dokonce i zvláštní byt. Nic však v životě budoucího básníka netrvalo dlouho. Toto období relativního blahobytu skončilo v důsledku značných obchodních ztrát nevlastního otce. Když Edgar odchází na školu starých a moderních jazyků University of Virginia, není už tak štědře finančně vybaven jako v předchozích studijních letech. Rozhodně mu to nezabránilo v tom, aby hned po zápisu neprohrál v kartách několik set dolarů, zbytek nepropil s kamarády v rámci „seznamovacích“ večírků a značně se nezadlužil.

Finančně zkrachovalý a náročným životem značně unavený Edgar odchází do Bostnu. Tady se poprvé pokusil prorazit na poli literárním (a hlavně se dostat z nejhorších dluhů) publikováním svých veršů v knize TEMERLÁN A JINÉ BÁSNĚ(1827). Kniha nevydělala ani cent, přestože v ní byly obsaženy tak výborné básně jako SEN VE SNU, DUCHOVÉ MRTVÝCH či JEZERO. Dnes se za jediný výtisk platí přes patnáct tisíc dolarů. Poea láká dobrodružství, život plný neustálých změn. Na několik let se mu stala útočištěm armáda. Vojna mu vynesla jednak pověst dobrého vojáka, ale i dostatek času na psaní. Postoupil až na seržanta. Na přímluvu nevlastního otce je přijat na vojenskou akademii ve West Pointu. Jednadvacetiletý však kadetku opouští, aby se věnoval literatuře, píše povídky pro časopisy. Další více či méně úspěšné literární pokusy, první pochvalné, ale i zamítavé recenze, první honoráře.

Poe si vymýšlí svůj vlastní, pochopitelně neexistující, Folio Club. Na principu ironie, na níž je tento klub založen, zesměšňuje Poe většinu svých literárních nepřátel, kteří s oblibou napadají jeho básně. A tak vznikají první povídky. Vyzrávání Poea jako povídkáře však trvá překvapivě krátce. Po několika neúspěšných pokusech vyhrávají POVÍDKY FOLIO CLUBU soutěž vyhlášenou jednou středně velkou redakcí baltimorského deníku a RUKOPIS NALEZENÝ V LAHVI dostává hlavní cenu. Poe se pozvolna mění v úspěšného vypravěče. Chápal, že správně nasměrovaný akcent vyprovokuje a zaujme čtenáře mnohem více než sebevětší katastrofa. Vzniká tak JÁMA A KYVADLO, ale i povídka ZRÁDNÉ SRDCE.

Roku 1843 se konečně na Poea usmálo štěstí. Časopis Saturday Evening Post uveřejňuje dokonce jeho životopis a podobiznu. Zásluhou na tom má úspěšné publikování povídky ZLATÝ BROUK. Povídka je vzápětí dokonce zdramatizována. A Poeova hvězda znovu stoupá vzhůru. Jeho věhlas je nebývalý. Současně se ale začíná šeptat, že se ocitl na pokraji zničení morálního, fyzického, ale i intelektuálního. Poeova energie nahromaděná za léta strádání se dostává na povrch, z tohoto období pochází povídka ČERNÝ KOCOUR.

V roce 1836 se Poe oženil se čtrnáctiletou vzdálenou příbuznou Virginií Climmovou a prožil s ní jedenáct let úzkostného štěstí a trýznivých obav. Virgínie nedlouho po svatbě onemocněla chrlením krve a zbývající léta života pro ni znamenají jen pomalé umírání. Tyto skutečnosti se v Poeově tvorbě silně odrážejí. V Poeově nejlepší básni HAVRAN se obdivuje už několikátá generace čtenářů, ale i kritiků. Havran dokonalý svou poetickou formou je básní propočítanou na city i rozum. Není to je romantická výpověď milence zdrceného smrtí své lásky, nýbrž mistrně zformulovaná výpověď básníků jedné generace o světě, který je obklopuje.

Konec básníkovy cesty se blíží. Spolupracuje střídavě s několika časopisy, v městě Providence, kam se přišel znova zasnoubit, mimochodem bez úspěchu. Upadá tělesně, chodí v roztrhaných šatech, stává se terčem opovrhnutí ve společnosti, upadá do bídy. Počátkem roku 1848 se Poe vzchopí natolik, že může trvale pokračovat v psaní, dokončuje EUREKA, podle vlastních slov báseň v próze. Hned na to píše první verzi ZVONŮ. V prosinci 1848 Poe přednáší v Providence o „Principu poezie“.

Začátek roku 1849, poslední rok Poeova života, je naplněn novou vlnou Poeova tvůrčího úsilí. Posílá nové příspěvky do Grahamś a Messenges, hlavním odbytištěm se mu stává bostonský Flag of Our Union, kde tiskne poslední sérii povídek SKOKAN, LARDOVA CHATA a VON KEMPELENA A JEHO OBJEV. Poslední skupina Poeových básní je nepřehlédnutelná, dokončuje finální verzi ZVONŮ, píše báseň ANNĚ, z lásky k Virginii ANNABEL-LEE, hold vzdává své tetě v sonetu MATCE. V červnu se vydává na jih. Po zastávce ve Philadelphii (opět se nezdrží pití a poprvé zažije hrůzu deliria tremens) zažívá poměrně klidné měsíce v Richmondu. 26.září 1849 pak Poe Richmond opouští a přijíždí do Baltimore, kde je 3.10. policejní hlídkou nalezen v bezvědomí před jednou z baltimorských putyk, čtyři dny se střídají blouznivé stavy s hlubokým bezvědomím. 7.10.1849 po čtyřdenním deliriu Poe umírá. Skromný pohřeb se koná nazítří odpoledne na presbyteriánském hřbitově v Baltimore.

Závěr

Hrůzostrašný děj, počátky hororu. Moje hodnocení: (7/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník