Frantina - Karolína Světlá

Bartoloměj se dostane ve svých mladých letech ke Kvapilům do dvora a natrefí na mladého svobodného rychtáře, který své povolání sice dobře vykonává, ale nic nového pro své lidi nepřinese. Také statek chátrá, neboť rychtář na čeládku nedohlíží. Až jednoho dne si přiveze z pouti dívku a brzo poté strojí svatbu. Po svatbě se všechno na statku změní. Frantina se o všechno stará, zajímá ji každý kout a statek jenom kvete.

Seznámí se s Bartolomějem a začnou si velmi dobře rozumět. Jsou jako bratr a sestra. Frantina je pohanka a nevěří v boha, Bartoloma jako zatvrzelého křesťana to hrozně mrzí. Pořád se o to přou. Ženy Frantinu nemají moc rády, protože je oblíbená a má spoustu nových nápadů.

Za nějakou dobu statkář Kvapil onemocní a brzo umře. Frantina truchlí a jako vdova statek zdědí, začne sama hospodařit a protože teď už není rychtáře, lidé ji rádi zvolí jako novou rychtářku. Zprvu se Frantina zdráhá, ale pak tuto funkci přijme a vykonává ji opravdu dobře.

Po nějaké době ale Frantina začne chátrat a už si toho všímají i ostatní lidé a začnou jí, jako dříve rychtáři Kvapilovi dohazovat různé ženichy. Frantina je ale hezky vyprovodí. Už zbývá jen jeden muž, pan Apolín. Všechna čeládka říká, že by se k sobě velmi hodili a že musí Frantině pana Apolína dohodit. Frantina se o tom dozví a nechce ani slyšet, ale když vstoupí pan Apolín a spatří Frantinu, padnou si do náručí. Je to opravdová zapomenutá láska. Setkávají se totiž po dlouhé době, kdy před lety Apolín zmizel a Frantina si myslela, že někde umřel. Chystají svatbu. Frantina přestane mít zájem o všechno ostatní.

Pár dnů před svatbou pan Apolín odjede služebně do Němec a domluví se s Frantinou, že se setkají až v den svatební. Frantina jede s Bartolomějem nakupovat na blízký jarmark. Cestou potkají roztřesené děvče, které se představí jako Barča, která se hned Bartoloměji zalíbí. Pracuje jako služka u jedné staré ženy v horách, která palí uhlí a její syn je vůdce lesňáků, tolik obávaných v okolních lesích. Když to Frantina uslyší, ihned vymyslí plán, jak vůdce získat. Vydají se potmě k dalekému domku.

Když přijdou až k němu, nahlédnou dovnitř a uvidí oblečení pana Apolína a nějakého muže zavázaného v obvazech. Bartoloměj si myslí, že pana Apolína zabili lesňáci a chce Frantinu odtáhnout. Frantina se však změní k nepoznání a začne se po Bartolomějovi sápat s nožem. Frantina totiž v lesňákovi pozná svého muže a chce Bartoloma zabít, protože si myslí, že ho poznal také. Tak to ovšem není. Druhý den se Frantina obleče do svatebních šatů a vydá se na smluvené místo. Potká Apolína a vydají se spolu do skal, kde si hrávali jako malí. Tam jí Apolín slibuje věčnou lásku a Frantina ho probodne nožem a uloží do mechu.

Za několik dní se od něj zvedne a vrátí na statek. Tam ji nikdo nepoznává, ale nikdo se jí na Apolína neptá. Frantina je moc smutná a pořád nosí svatební šaty. Bartoloměj žije s Barčou na statku, ale Frantina je brzy nemůže vystát, neboť jí Barča pořád připomíná ten osudný večer. Daruje jim dům a pozemek a oni se odstěhují. Až za sedm let se Frantina ozve, chce s Bartolomějem mluvit. Řekne mu pravdu o všem i vraždě. Umírá a taky řekne Bartolomějovi, jak ji má po smrti uložit. Vedle Apolína v jeskyni na Čihadníku. Tak se také stane. Bartoloměj jí splní přání a převezme podle jejího přání statek.

Karolína Světlá

(24.2.1830 – 7.9.1899) česká spisovatelka, zakladatelka českého románu.

Vlastním jménem Johanna Rottová. Narodila se v Praze. Výchovně na ni zapůsobil její otec, vyprávěl jí o minulosti – jeho vyprávění často používala ve svých románech a povídkách. Karolína Světlá chodila do německé školy.

V roce 1852 se provdala za profesora Petra Mužáka, který ji už dříve seznamoval s českou literaturou a uváděl do pražské vlastenecké společnosti. Byl to právě profesor Mužák, který seznámil Světlou s Němcovou. Němcová měla na Světlou silný vliv, v Němcové viděla silnou, nezávislou, hrdou ženu.

Zanedlouho se narodila Karolíně Světlé dcera Boženka, byla však slabá a nemocná a za pár měsíců zemřela. Zoufalá Karolína Světlá začala psát a i v této době poznala Podještědí, kam ji manžel odvezl, aby se zotavila. Podještědský kraj ji velmi uchvátil, často se sem vracela. Své literární jméno si dala podle vesnice Světlá pod Ještědem, rodiště Mužáka. Karolína Světlá byla činná v emancipačním hnutí českých žen (založení Ženského výrobního spolku roku 1871). Od roku 1887 žila Karolína Světlá trvale v Praze, kde také zemřela.

K literárnímu úsilí májovců se Světlá připojila svou první novelou Dvojí probuzení v almanachu Máj 1858. Ocitla se ve společnosti Vítězslava Hálka, Boženy Němcové a Jana Nerudy. Duševní porozumění a citové sblížení s Janem Nerudou ji dalo lidsky i umělecky dozrát.

V románech z pražského prostředí zachytila Světlá některé myšlenkové a společenské proudy novodobých dějin: První Česka (1861), Na úsvitě (1864), Poslední paní Hlohovská (1870), Zvonečková královna (1872).

V pražském prostředí se odehrává děj povídky Černý Petříček (1871).

Rozsahem i významem nejpodstatnější částí autorčina díla je ještědská próza: Vesnický román (1867), Kříž u potoka (1868), Frantina (1870), Nemodlenec (1873), Kantůrčice.

Karolína Světlá je též autorkou povídek: Mladší bratr, Černá divizna, Divousové, Přišla do rozumu, Kterak se dohodli, Námluvy, Nebožka Barbora a Hubička (na motivy této povídky zpracovala libreto Eliška Krásnohorská k Smetanově opeře). Některé povídky zařadila Světlá do zvláštního svazku Kresby z Ještědí (1880).

V májové generaci představuje Karolína Světlá výraznou uměleckou osobnost jako tvůrkyně českého románu. Navazuje na vesnickou tvorbu Němcové, vnáší však do ní prvky filozofického myšlení a složitou dějovou koncepci.

Závěr

Vyprávění na základě pravdivých údajů. Moje hodnocení: (5/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník