Evženie Grandetová - Honoré de Balzac

Děj příběhu nás zavádí do doby, kdy do Grandetova saumurského domu přijede nečekaný host, kterým není nikdo jiný, než Evženiin bratranec z Paříže. Karel je způsobný mladý muž s vybraným chováním Pařížana. Přiváží svému strýci dopis, z něhož se starý, despotický Grandet dozvídá o neštěstí, jež potkalo jeho bratra Viléma. Ten, když zbankrotoval, se rozhodl ukončit svůj život a syna poslal právě do Saumuru, kde o něj může být postaráno.

Karlovým příjezdem nastává pozdvižení nejen v domě, ale i v celém městě. Ti, kteří měli v plánu sňatek s Evženií, se pomalu smiřují s tím, že dívka už je zaslíbená právě svému pařížskému bratranci. Mezi klepy, které kolují městem, a skutečnou situací v Grandetově domě je však podstatný rozdíl. Grandet chce Karla co nejdřív poslat do Indie a o svatbě s jeho dcerou ani neuvažoval. Vztah mezi Evženií a Karlem postupně přerůstá v hlubokou lásku. Před bratrancovým odjezdem mu dává všechno své zlato, co má za mnoho let našetřené, protože se dozví o jeho těžké situaci.

Grandet se chce potěšit pohledem na dceřino zlato. Jenže Evženie žádné nemá a tak se spustí hotová pohroma. Grandet zavře svou dceru v jejím pokoji a jeho žena začíná smutkem nad krutostí svého muže chřadnout. Pomalu se blíží den její smrti a vypočítavý vinař si uvědomuje, že když jeho žena zemře, bude po ní Evženie dědit, a tak najednou obrátí a začne svoji dceru zahrnovat vším, co chce. Ani změna v jeho chování k dceři nepomůže, aby se paní Grandetová uzdravila. Po dlouhé nemoci umírá a Evženie se všeho jmění po matce zříká. Grandet nevyplácí dceři nic z toho, co jí slíbil a ona žije dál skromně jako před tím.

Přijde čas, kdy se přitíží i otci Grandetovi. Ještě než zemře, stihne Evženii zasvětit do svých obchodů a do chodu domácnosti. Smrtí svého otce se Evženie Grandetová stává velmi bohatou dědičkou a kolem ní se začínají shromažďovat nepřímé nabídky k sňatku. Evženie však má stále ve svém srdci místo pouze pro Karla, který si zatím ve světě vydělal větší množství peněz a rozhodl se vrátit zpět do Francie.

Po svém návratu do Paříže napíše své sestřenici dopis, ve kterém jí oznamuje, že se bude ženit, a Evženie pak už neváhá a bez lásky se provdá za pana předsedu de Bonfons. Ten ovšem brzy po svatbě umírá a Evženii zůstává jen obrovské jmění, opuštěné srdce a prázdný dům v Saumuru, kde je s ní jen služebná a nyní i přítelkyně Nanon.

Honoré de Balzac

Vlastním jménem Balsa (20.5.1799 - 18.8.1850), byl francouzský spisovatel, představitel realismu a romantismu. Bývá považován za zakladatele kritickorealistického románu. Napsal však i řadu románů s dobrodružnou či fantastickou tematikou.

Pocházel ze selské rodiny, byl nejstarším synem statkáře, jenž v průběhu Francouzské revoluce zbohatl jako vojenský zásobovač. Honoré byl poslán do klášterní školy, nakonec se mu podařilo v Paříži vystudovat práva. Krátce působil jako notář, ale pak se proti vůli rodiny stal spisovatelem. Nejprve psal černé dobrodružné romány (pod různými pseudonymy, nejčastěji jako Horace de Saint-Aubin), které později zavrhl.

Celý jeho život byl provázen snahou dostat se do vyšší (aristokratické) společnosti, z této snahy vyplývaly i jeho neustálé finanční potíže, které se snažil řešit svou hektickou literární tvorbou (psal i romány na pokračování).

Když na tom byl finančně dobře, nakoupil akcie, ale zkrachoval. Byl poté nucen psát velmi intenzivně, aby zaplatil své dluhy. Psal vlastně pro výdělek a výhradně v noci. Do dějin literatury vstoupil i jako legendární "dělník pera", známý svou mimořádnou pracovitostí; kromě psaní románů působil takřka po celý tvůrčí život i jako novinář a kritik.

Roku 1833 se seznámil s paní Evelinou Hanskou-Rzewvskou, dcerou ruskopolského šlechtice , se kterou se pár měsíců před svou smrtí oženil (14.5.1850).

Ve svých dílech projevil smysl pro detail, měl znalost prostředí i postav, které popisuje. Snažil se popsat všechny typy šlechticů a jejich životní situace. Vždy stál na jejich straně. Ve všech jeho románech jde o vystihnutí převládajících morálních vlastností.

Je autorem rozsáhlého cyklu, který nazval Lidská komedie. Tento cyklus, zobrazující francouzskou společnost na počátku 19. století, obsahuje 97 románů a povídek, z nichž většina vyšla v časopisech i knižně. Předmluva k cyklu je manifestem realistického umění. Jádrem celého cyklu je volná trilogie románů Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán.

V Otci Goriotovi jsou poprvé obsaženy všechny základní rysy balzakovského románu, v tomto románu vytvořil Balzac truchlivý příběh bohatého kupce, který nahromaděný majetek odkázal dcerám, jež ho opustily. Proto dožívá opuštěný a opovržený. Významnými postavami jsou i mladý Rastignac, jenž touží vyniknout a v honbě za penězi postupně ztrácí víru ve staré morální zásady, a bývalý galejník Vautrin, který mladého muže vyvádí z iluzí.

Pokračování nazvané Ztracené iluze, označované často jako „nejbalzakovější“ román, je především příběhem venkovského básníka Luciena de Rubempré v Paříži, který se postupně stává bezcharakterním žurnalistou. Lesk a bída kurtizán uzavírá trilogii. Román, popisující spjatost společenských špiček s podsvětím se vyznačuje napínavým, až dobrodružným dějem.

Závěr

Peníze, nadřazeny společnosti, tragicky ovlivňují lidské vztahy. Moje hodnocení: (6/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník