Evžen Oněgin - Alexandr Sergejevič Puškin

Příběh začíná na klidném venkovském sídle, kde žije statkářka Larina se svými dvěmi dcerami., něžnou a zadumanou Taťánou a lehkomyslnou Olgou. Na návštěvu přijíždí častý host mladý statkář Lensky, ženich Olgy. S Lenským přijíždí i jeho přítel Oněgin, velkoměšťan z Moskvy, hledající nějakou změnu a oživení. Oněgin je vším přesycen a sem přijíždí jen z nudy. Taťáně se Oněgin líbí, poznává v něm jakéhosi hrdinu, a proto se rozhodne, že mu napíše dopis plný vroucí lásky. Oněgin se však zachová chladně, tvrdí, že byl listem dojat, ale lásku nemůže opětovat a poradí Taťáně, aby se učila sebeovládání. Zahanbená a zhrzená Taťána není schopna odpovědi.

Larina uspořádá oslavu Taťánina svátku a ta se musí chtě nechtě objevit ve společnosti a přihlížet jak se Oněgin dvoří Olze a ze vzteku, že ho Lensky vytáhl na nudnou venkovskou oslavu, vyprovokuje u něho žárlivost a později i souboj. Před soubojem Lenský přemýšlí o svém mládím a o lásce k Olze, když je vzápětí v souboji poražen.

Oněgin dlouho cestuje Evropou s výčitkami svědomí nad zbytečnou ztrátou přítele. Když se vrací domů je stejně neuspokojen životem a znuděn jako na začátku. Dostává se na jakýsi ples, kde poznává v krásné vznešené dámě Taťánu, kdysi prostou a jednoduchou dívenku. Dnes je ženou generála, knížete Gremina, staršího muže, který ji miluje. Taťána zdraví Oněgina s klidnou důstojností.

Role se obrátí a Oněgin píše milostné psaní Taťáně. Ta list přijímá a při vzpomínkách na první lásku v mládí zjišťuje, že je jí Oněgin stejně drahý jako kdysi. Ale vzpomíná i na to jak se k ní kdysi zachoval chladně. Taťána se rozhoduje, že nezradí svého dobrého muže a navždy se s Oněginem loučí.

Alexandr Sergejevič Puškin

Alexandr Sergejevič Puškin (1799 - 1837) znamenal pro ruskou literaturu nesmírně mnoho. Stojí u trodu všeho nového a silného, co ruská literatura v 19.století vytvořila, a ruští spisovatelé tohoto stoleží se k němu ve své většině s úctou hlásili.

Pocházel ze staré šlechtické rodiny. Už na lyceu prožíval velmi silně současné události v Evropě, byl v úzkých vztazích s účastníky vyhnanství a teprve roku 1827 se směl definitivně vrátit do Petrohradu, kde žil pod policejním dohledem. Dvorské intriky ho vehnaly do souboje, v němž byl zabit. Puškin byl stejně výrazným básníkem jako prozaikem a dramatikem. Byl umělecky neobyčejně všestrannou osobností, byl stejně mistrem drobného epigramu jako rozsáhlého románu ve verších.

Drobnější lyrickoepické Puškinovy skladby z mládí, jako např. Kabkazský zajatec, Bachčisarajská fontána, jsou vesměs romantického charakteru a jsou pod značným vlivem Byrona. Nejslavnějším Puškinovým dílem je veršovaný román Evžen Oněgin (1833),nazvaný tak podle svého ústředního hrdiny. Oněgin je typem ruského šlechtice své doby, plného velkých předsevzetích a úmyslů, od nichž však postupně upouští až se mu na konec vytratí i sám smysl života. Vedle hlavního hrdiny je zde jedinečně vykreslena i postava ruské dívky Taťány. Báseň byla psána velmi dlouho, pozdější její části směřují již výrazně k realismu. To ještě ve větší míře platí pro Puškinovy drobné prózy z pozdějších let, Pokovou dámu, Kapitánskou dcerku a Bělkinovy povídky.

Puškin zasáhl plodně i do ruského dramatu; nejvýraznějším činem tohoto směru je mohutný historický obraz z ruských dějin Boris Godunov(1825).Puškonova tvorba byla u nás už poměrně brzy známa v překladech. Překlady jednotlivých básní se objevují už ve třicátých letech; v roce 1859a v roce následujícím vyšel dvousvazkový Výbor básní Alexandra Puškina, který připravil V.Č.Bendl. Druhý svazek výboru obsahuje první český překlad Evžena Oněgina, který byl od té doby do češtiny přeložen ještě třikrát.

Závěr

Pocity zbytečného člověka, ztráta smyslu života. Moje hodnocení: (6/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník