Divá Bára - Božena Němcová

Příběh divé Báry se odehrává ve vesnici Vestec. Bára se narodila jako jediné dítě obecního pastýře Jakuba a bývalé rychtářovy děvečky Báry. Krátce po narození děvčátka její matka podivně zemřela a všichni ve vesnici si začali myslet, že Bářinou kmotrou je polednice. Dál děvče vyrůstalo s otcem, většinu roku pomáhalo s pastvou, ale jednu zimu i do školy chodilo. Lidé se jí báli kvůli pověstem, které o ní kolovaly.

Bára byla silnější než většina chlapců, vlasy jako havran, rty rudé a oči velké a modré jako nebe. Ve vsi se přátelila s Eliškou farářových a Jozífkem kostelníkových a všude ji doprovázel její pes Lišaj. Elišku často navštěvovala a na faře ji měli všichni rádi, i když celá ves jí pro její nebojácnost a sílu začala přezdívat divá Bára.

Tohle dětské období skončilo, když Elišku poslali do Prahy naučit se způsobům. Bára se toulala sama po lukách a nemohla se dočkat, až se Eliška vrátí znovu do Vestce. Po třech letech se Eliška vrátila od své tetičky, ale i když obě děvčata se hodně změnila a skoro dospěla, jejich přátelství bylo stejné jako dřív.

Postupem času začaly oběma děvčatům starosti. Eliška se v Praze zakoukala do mladého doktora své tetičky, kdežto na faře pro ni měli vybraného jiného ženicha, pana správce. A tak ten večer, když se měl správce vracet z fary od nešťastné Elišky, přestrojila se Bára za umrlce a u lesa pana správce i s farářem a pacholkem pořádně vystrašila. Když se potom ukázalo, že umrlec byla Bára, celá vesnice ji zatratila a dokonce ani jejímu otci nedávali pást svůj dobytek. Bára musela být potrestána a tak farář, učitel a rychtář rozhodli, že jednu noc přenocuje v kostnici na hřbitově.

Jen Eliška ji litovala a děkovala Báře za to, že ji zbavila nechtěného ženicha. Bára se ale ničeho nebála a i když ji v samé hrůze nabízeli trest prominout, s hlavou zdviženou do kostnice vstoupila. Po setmění za ní přišel i její otec Jakub se psem Lišajem a tak tam přenocovali všichni tři. Ráno za rozbřesku se na kraji lesa objevil mladý myslivec, který si Báru dávno vyhlédl a co jiným na Báře vadilo, on obdivoval.

Byl moc překvapen, když Báru našel. Sebral odvahu jí vyslovit své city. Bára si na myslivce už dlouho také tajně myslela a celá šťastná mu dala své slovo. To bylo překvapení pro celou ves, když ráno našli Báru jako nevěstu. Ze všech nejšťastnější byla Eliška, která se konečně dočkala dopisu od svého milého z Prahy a radovala se, že i Bára má někoho, kdo ji miluje. Po svatbě se Bára odstěhovala do myslivny za svým mužem a vzala s sebou i svého otce Jakuba.

Božena Němcová

Dívčím jménem Barbora Panklová. Narodila se pravděpodobně 4.2.1820 (přesné datum je zahaleno tajemstvím) ve Vídni jako dcera kočího Johanna Pankla a české služky Terezie Novotné. Oba její rodiče byli poté zaměstnáni u vévodkyně Zaháňské (majitelka náchodského panství). Své dětství prožila Božena Němcová v Ratibořicích u České Skalice, vzdělání se jí dostalo minimální. Boženu Němcovou v mládí velmi ovlivnila její babička Magdaléna Novotná.

V roce 1837 byla na přání matky provdána za o patnáct let staršího úředníka finanční stráže Josefa Němce. Manželství šťastné nebylo, i přesto měli spolu čtyři děti. Manžel byl služebně překládán, tak se rodina často stěhovala. V Praze, v letech 1842 – 1845, se Němcová dostala do společnosti vlastenecké inteligence a seznámila se s předními českými spisovateli. Tato léta jsou dobou jejího velkého duševního a vzdělanostního vývoje.

Na Chodsku (1845-48) přišla do styku s lidovým světem a tradicemi. Venkovský lid si ji velmi oblíbil. Když byl manžel přeložen do Uher, odstěhovala se Němcová do Prahy. Tím vyřešila nesoulad v manželství, ale s dětmi žila v bídě. V roce 1853 zemřel její nejstarší syn Hynek, tato událost měla velký vliv na její chatrné zdraví. V roce 1861 odešla do Litomyšle redigovat své spisy, ale to se jí už nepovedlo. Koncem listopadu ji z Litomyšle do Prahy odvezl její manžel. Vánoce strávila se svými dětmi. 20. ledna dostala Němcová autorské exempláře prvního sešitu Babičky. Rozplakala se, byly vytištěny na tom nejlacinějším papíře se spoustou chyb. Zemřela v Praze 21.1.1862. Zprávu o její smrti otiskly všechny české i německé noviny, smutečního průvodu se 24.1.1862 zúčastnilo tisíce lidí. Je pochována na vyšehradském hřbitově.

Do literatury vstoupila Božena Němcová básněmi Slavné ráno a Ženám českým. Vyprávěčský talent uplatnila hned v prvním prozaickém díle Národní báchorky a pověsti (1845-47) – kniha lidové prozaické slovesnosti, pohádky, legendy a pověsti. V lidových pohádkách Božena Němcová zvýraznila absolutní spravedlnost, jednoznačně dává zvítězit lásce a dobru. Lidovou pohádkou se Němcová zabývala i později – Slovenské pohádky a pověsti (1857-8).

Publicistickou činnost zahájila Němcová r. 1845 v Květech, seriálem Obrazy z okolí domažlického, dále přispívala články z Chodska. Povídkové dílo Němcové vznikalo až v posledních desíti letech jejího života. Je autorkou povídek: Pomněnka šlechetné duše, Baruška, Chudí lidé, Pan učitel, Chýše pod horami, Divá Bára, Karla, Dobrý člověk, V zámku a podzámčí, Pohorská vesnice.

Vrcholným dílem je povídka Babička (1855), Božena Němcová ji psala v době svého největšího tvůrčího vzepětí, které následovalo po těžkém duševním otřesu způsobeném smrtí nejstaršího syna Hynka. Na rozdíl od K.J.Erbena nešlo Němcové o zachycení původní podoby pohádkových motivů, Němcová se snažila o vlastní převyprávění lidové látky.

Závěr

Příběh o statečnosti a ušlechtilosti. Moje hodnocení: (7/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník