Dekameron - Giovanni Boccaccio

Píše se rok 1348, když do města Florencie přišel vražedný mor. Velice mnoho lidí zemřelo a mnozí z tohoto města utekli, aby se zachránili. Pro útěk se rozhodne i skupina mladých lidí. Odstěhují se do malého zámečku nedaleko od Florencie. Aby se nenudili, vypráví každý den jeden z nich nějaký příběh. Dní je celkem deset, každý den si Pampinea, Fiamneta, Filomena, Emilia, Lauretta, Neifile, Elisa, Pamfilo, Filostrato a Dioneo vypráví deset příběhů.

Den první – Příběh devátý

Jedna urozená gaskoňská paní putovala ke Svatému hrobu, a když při návratu dorazila na Kypr, několik zlosynů ji hanebně potupilo. Chce si jít stěžovat ke králi. Někdo jí však řekl, že král s tím nic nenadělá. Každého sice rád vyslechne, je ale slaboch něco podniknout. Když to paní uslyšela, rozhodla se, že se králi alespoň vysměje. Šla tedy za ním a pověděla mu: „Pane můj, nepřicházím k tobě proto, že očekávám pomstění křivdy, jež na mě byla spáchána. Chci se s ní vyrovnat, a proto tě prosím, pověz mi, jak snášíš křivdy, jež byly spáchány na tobě, abych mohla po tvém poučení trpělivě snášet křivdu spáchanou na mně, kterou bych ti – ví Bůh – ráda přenechala, kdyby to šlo, když umíš tak dobře křivdy snášet.“ Po této posměšné řeči se král rozlítil a začal důkladně trestat všechno bezpráví spáchané na této paní, a velice přísně pak stíhal každého, kdo se nějak prohřešil proti cti jeho koruny.

Den druhý – Příběh čtvrtý

Landolfo Ruffolo byl bohatým obchodníkem, ale po nevydařeném obchodu zchudl, a tak se z něj stal pirát. Okrádal lodě, a když si po čase myslel, že už má dost naloupených peněz, chtěl se vrátit do rodného městečka. Na moři je však zajat Janovany a o svůj lup je okraden. Poté jej Janované dopravili na jednu svou loď, která se po několika dnech plavby potopí a Landolfo se zachrání na bedně plné drahokamů. Z posledních sil dupluje k ostrovu Korfu, kde se ho ujme stará žena. Za její ochotu a vstřícnost jí Landolfo věnuje velkou částku peněz a vrací se zpět domů jako boháč.

Den čtvrtý – Příběh pátý

V Messině žili tři bratři, kteří měli jednu sestru, jménem Lisabetta. Lisabetta se zamilovala do mladíka Lorenza, avšak jakmile se to její bratři dozvěděli, zabili ho a jeho ostatky zakopali za městem. Lisabetta o tomto činu nic nevěděla, a tak se vyptávala svých bratrů, kam Lorenzo zmizel. Ti však zapírají. Jedné noci se Lisabettě Lorenzo objevil ve snu a ukázal jí, kde byl zabit a kam byl pochovám. Lisabetta tajně vyhrabala jeho hlavu a dala si ji do bazalkového květináče. Protože nad ní neustále plakala, bratři jí bazalku vzali. Ona však nepřestávala plakat, pořád jen chtěla zpět svůj květináč a v pláči zamřela.

Giovanni Boccaccio

(1313 - 1375) italský renesanční básník, novelista a humorista, humanista. Narodil se ve Florencii jako nemanželský syn společníka florentského bankovního domu Bardiů. Otec ho poslal na praxi do Neapole, kde měla banka filiálku. Příslušnost k domu Bardiů, financujících anjouovskou dynastii, mu zaručovala přístup ke dvoru, kde prožil nešťastnou lásku.

Po úpadku Bardiů a po otcově smrti se vrátil do Florencie. Proslul především sbírkou stovky převážně erotických novel, v nichž paroduje středověký asketický světonázor a proti němu staví renesanční smyslovost a pozemskost. Chtěl dokázat, že italský jazyk je vhodný stejně jako latina pro všechny žánry "vysoké literatury". Ve stáří ho představy posmrtné odplaty přiměly k zavržení vlastních děl - nespálil je jen díky Petrarcovu zásahu. Boccacciova tvorba je považována za závazný vzor literárního jazyka.

Závěr

Všech 100 novel dokázalo zaujmout. Moje hodnocení: (7/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník