Cid - Pierre Corneille

Ve Španělsku věrně slouží králi Don Roderigo. Po návratu z války se pro lid stal hrdinou, proto si ho za manžela zvolila Dona Ximena, dcera Dona Gomeze. Mladý pár se již může připravovat na svatbu, protože má požehnání i Infantky, která je tajně do Roderiga zamilovaná, ale je si vědoma toho, že není společensky na její úrovni, a proto se ho vzdává ve prospěch Ximeny.

Mezi otci snoubenců - Donem Diegem a Donem Gomezem - dojde k malicherné roztržce, když si král Ferdinand I. za učitele svého syna zvolil Dona Diega a nikoliv Dona Gomeze. Don Gomez je slavný starý válečník, ale Don Diego jej převyšuje morálními kvalitami, proto král zvolil jeho. To ale Dona Gomeze poníží a dojde k roztržce, při které vyzve Dona Diega, udeří ho do tváře a tím mu dá najevo, že je starý a nehodný souboje.

Don Diego vyzve svého syna Dona Roderiga, aby ho v souboji pomstil. Don Roderigo se nechce bít, ví, že nemůže soubojem nic získat, buď bude poražen a zemře nebo vyhraje, zabije otce Ximeny a bude po svatbě. Nezbývá mu však nic jiného, než do souboje jít za čest svého otce. Souboj má velmi jednostranný průběh - Don Roderigo Dona Gomeze zabije. Ximena žádá na králi hlavu svého snoubence, protože jako dědička rodu musí chránit čest zemřelého otce. Nikoho nezajímá, že její otec nesmyslný souboj vyprovokoval.

Don Diego chce pochopitelně syna zachránit a společně s králem vymyslí, že Don Roderigo je vyslán do bitvy s Maury, kde se proslaví a vrátí se zpět jako vítěz. Ale i tak chce Ximena jeho hlavu, a když král nechce její přání na pomstu vyslyšet, nabídne svou ruku tomu, který bude s Donem Roderigem bojovat.

K tomu se přihlásí Don Sancho, který má zájem získat Ximenu za manželku. Ximena se pevně drží rodových tradic a chce vidět Done Roderiga mrtvého, na druhé straně ho ale miluje. Král společně s Donem Roderigem vymyslí plán, který nakonec najde cestu z této zapeklité situace.

Král oznámí Ximeně, že Don Roderigo byl v souboji Donem Sanchezem zabit, ona se rozpláče, vyzná se k lásce k Roderigovi, odmítne Dona Sancha a král jí řekne pravdu, že k souboji vůbec nedošlo. Než se Ximena rozmyslí, král mladý pár Ximenu a Dona Roderiga oddá.

Pierre Corneille

(6.6.1606 - 1.10.1684) francouzský dramatik, básník a lyrik. Jeho otec, taktéž Pierre Corneille, byl královským advokátem pro Normandii a správce lesů a vod rouenského vikomství. Matka, Marthe Le Pesant de Bois-Guilbert, rovněž pocházela ze vznešené rodiny. Ze sedmi dětí byl Pierre nejstarší. Kromě něj se proslavil i mladší bratr Thomas Corneille a jejich synovec, slavný Bernard Le Bouyer de Fontenelle. Vzdělání získal na jezuitské koleji v Rouenu a advokátem se stal jen, aby nezklamal svého otce. Přísahu skládá v roce 1624.

První hru, Mélite, píše jako poctu své první tajné lásce Madame du Pont. Jednalo se o jistou vysoce postavenou dámu města Rouen, manželku účetního správce. Corneille zapomíná na právnickou kariéru a rozvíjí svou vášeň k poezii. V roce 1634 má za sebou již vydání třech her, když jej rouenský arcibiskup pověřuje sepsáním oslavné básně pro krále Ludvíka XIII. a kardinála Richelieu. Po úspěšném uvedení her následuje další spolupráce s kardinálem.

V roce 1636 potkává v Rouenu paní De Chalon, která mu vnukne myšlenku inspirovat se španělským divadlem. Tak v roce 1637 vzniká jeho vrcholné dílo Cid. Hru čekalo vřelé přijetí jak od krále, tak od královny. U kardinála vzbuzovala spíše žárlivost, což se projevilo na celkové kritice, které se tomuto dílu dostalo od Akademie. Ta jej pod tlakem kardinála označila jako nepravou klasicistní tragédii, která plně nevyhovuje daným pravidlům. Nakonec ale uznala její bohatost a přijala Corneillovy kvality.

V roce 1640 potkává Pierre Corneille svou osudovou lásku, mladou dívku Marie, ale protože je přesvědčen, že se s ní nikdy nebude moci oženit, upadá do smutku. Kardinál proto pozve otce Marie, Mathieu de Lamperiére, do Paříže a sňatek nařídí. Sňatek spisovateli přinesl šest dětí (dvě dívky a čtyři chlapce), z nichž dva chlapci předčasně zemřeli. Ve stejném roce píše Corneille své hry Horatius, Cinna a Polyenktos.

Od roku 1647 byl člen Francouzské akademie. V roce 1670 požádala anglická princezna Henrieta, manželka Filipa Orleánského, dva významné autory své doby, Jeana Racina a Pierra Corneille, aby každý z nich sepsal svou verzi versů o láskách Bereniky. Princezna si nakonec zvolila a podpořila dnes slavnou tragédii Berenika (Bérénice) Jeana Racina. Corneillovu verzi, Titus a Berenika (Tite et Bérénice) později přepracoval jeho přítel Moliére.

Konec života trávil Corneille v chudobě. I přes svůj velkolepý život, zemřel ve svém domě v ulici Argenteuil v Paříži.

Závěr

Hra řeší zda je přednější láska nebo čest. Moje hodnocení: (6/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník