Bídníci (Ubožáci) - Victor Hugo

Jean Valjean se dostal na galeje za to, že ukradl kousek chleba pro svou hladovějící rodinu. Díky neúspěšným pokusům o útěk z galejí, je propuštěn až po dvaceti letech. Po prošustění se vrací do své rodné vesnice, kde se setkává s velikou neochotou lidí pomoc mu, díky tomu že je galejním trestancem. Jediný kdo je ochoten mu pomoci je biskup. Valjean je ale zoufalý z nedostatku peněz a tak biskupa okrade. Druhý den když policie Valjeana chytne a přivede zpět k biskupovi, stane se pro Valjeana něco neuvěřitelného a pro jeho život zlomový okamžik, když ho biskup, aniž by ho obvinil, propustí.

O deset let později je z bývalého galejníka vážený starosta městečka Vigay. Bohužel v městečku nastoupí nový inspektor Javert, který zná Valjeana z galejí. Starostovi se daří skrýt svou pravou totožnost, protože zná reakci lidí na galejníky, ale podezíravý policista vymyslí rafinovaný plán, jak z něho vynutit doznání. Mezitím se Valjean ujímá nemocné ženy Fantiny a na smrtelné posteli jí slibuje, že se postará o její dcerku Cosettu, kterou byla nucena ponechat u pěstounů, kteří s ní, aniž by to Fantina tušila, zacházeli jako s otrokem. Javert by málem Valjeana zatkl, kdyby Valjean neutekl. Na útěku nalézá Cosettu a úkryt nacházejí v klášteře. Po několika letech z kláštera odcházejí a snaží se žít vlastním životem.

V tu dobu se už ne malá Cosetta zamiluje do Maria Pontmercyho. Tajně se spolu scházejí až do revoluce, které se Marius zúčastní. Při revoluci Valjean zachraňuje život Javertovi a také Mariovi. Jean odnáší zraněného Maria do bezpečí, kde se úspěšně zotavuje ze smrtelného zranění. Valjean vede s Javertem celoživotní boj o svou svobodu. Když už si Valjean myslí, že mu i Cosettě nic nehrozí, objeví se Javert a oba jsou nuceni se neustále stěhovat a pod tajnými jmény schovávat. Při revoluci, kdy je Javert zajat revolucionáři, má Valjean možnost Javerta zastřelit, ale propustí ho. Javert si uvědomuje Valjeanův čin a konečně když už má možnost Valjeana zatknout, také ho propustí. Javert vidí Valjeanovu šlechetnost a dobré srdce a z poctu viny a profesionálního zklamání spáchá sebevraždu. Po Javertově smrti se koná svatba Cosetty a Maria. Valjean umírá na stáří.

Victor Hugo

(26.2.1802 - 22.5.1885) francouzský básník, dramatik, prozaik a esejista. Autor klasicistních a romantických básní. Předmluvou k dramatu Cromwell, která se stala manifestem romantismu, si záhy získal vůdčí postavení v romantickém hnutí. Jeho koncepce divadla se dovolávala romantické svobody umění (tzn. formy, témat a jazyka) a požadovala mísení tragična a komična, krásy a ošklivosti, vznešenosti a grotesknosti a zjednodušení psychologie.

Po neúspěšné dramatizaci hry Les Burgraves (Purkrabí) a zejména po smrti své dcery se odvrátil od literatury a věnoval se určitou dobu politické kariéře. Po vydání satirické sbírky Les Châtiments (Tresty), která ostře útočila na Napoleona III., odešel do exilu. Po dvaceti letech se vrátil zpět do Francie, kde byl jeho návrat bouřlivě oslavován.

Psal tradiční historické romány, jejichž originální kompozice spojuje různé tematické oblasti (snové, filozofické, historické, politické, lyrické aj.). Nadčasově se v nich dotkl řady sociálních problémů světa a propůjčil své tvorbě až mytickou podobu plnou alegorických postav a symbolů.

Básnická tvorba se vyznačuje uměleckou všestranností (lyrika, epika, satira, ódy, balady). Důraz je kladen na rétoriku, malebnou popisnost, personifikaci věcí, tajemnost, exotiku, intimnost a zároveň na nostalgickou touhu po štěstí a na sociální deziluze a naděje. Jeho tvorba vyvrcholila v epické, poetické epopeji v románové formě La Légende des sičcles (Legenda věků), jež měla zachytit dějinný vývoj lidstva pojatý v optimistické víře v pokrok a možnosti člověka.

Hugovo pojetí literatury je zcela humanistické; dílo, které má celistvě a všestranně zobrazovat člověka a svět, nehledá pouze krásu, nýbrž i dobro. Básník, jakožto prorok a vizionář, se stal průvodcem člověka v hledání pravdy, víry a etických hodnot v tragicky tradovaném světě. Hugovo různorodé a všestranné dílo, povýšené na rovinu mýtů a spojující osobní aspekty literatury se sociálním postavením člověka ve světě a v jeho vlastním životě, dovršilo romantickou touhu po osvětlení celé historie lidstva.

Hugo patří mezi největší postavy světové literatury, které výrazně ovlivnily její pozdější vývoj a tendence. Česky vyšlo: divadelní hry (Král se baví, Angelo, Lukrécie), poezie (Básně Victora Huga, Nové překlady Victora Huga, Satyry, Francii a světu, Jen ty nám zůstáváš, ó lásko), próza (Bídníci, Dělníci moře, Devadesát tři, Chrám Matky Boží v Paříži, Poslední den odsouzence).

Závěr

Snaha propracovat se z chudoby, změnit své postavení. Moje hodnocení: (8/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník