Ceskecasinoonline.cz

České kasino online hry zdarma.

Lakomec - Moliére

Děj se odehrává v polovině 17. století ve Francii, v Paříži. Ústřední postavou je vdovec Harpagon (lakomec), který uznává jen peníze a udělá pro ně cokoliv. Jeho syn se zamiluje do Mariany a chce si ji vzít, i když je chudá. Ví, že na to otec nepřistoupí, ale zjišťuje, že si ji Harpagon chce vzít sám. Kleanta pak hodlá oženit se starší bohatou vdovou. Mariana se zasnoubí s Valérem, který je Harpagonův správce, ale otec ji chce provdat za Anselma, bohatého muže, který nepožaduje věno.

Kleant se rozhodne sehnat nějaké peníze a oženit se s ní jinde. Chce si je půjčit od lichváře, přijme jeho nekřesťanské podmínky, ale jak při setkání zjišťuje, je to jeho otec, který si takto vydělává.

Harpagon uspořádá skromnou zásnubní hostinu. Těsně před ní mu ale Kleantův sluha vezme peníze, které si Harpagon zakopal na zahradě. Ten začne šílet, zavolá policii – podezřívá všechny, hlavně Valéra. Ten se přizná, že se zasnoubil s Eliškou. Do hry vstupuje Anselm. Valér odhalí, že je syn hraběte Tomáše d´Alburciho a jak se vzápětí ukáže, je to Anselm a Mariana je Valérova sestra.

Kleant vrací ukradené peníze s podmínkou, že se bude moct oženit s Marianou a Eliška s Valérem. Harpagon s vidinou navrácených peněz přijímá a vlastně na tom vydělá: svatební výlohy bude platit Anselm.

Moliére

Narodil se 15. ledna 1622, jako prvorozený syn do rodiny Jeana Poquelina. Původně měl převzít otcovo řemeslo a stát se tak čalouníkem a obchodníkem. Jeho otec byl velice ctižádostivý, protože roku 1631 zakoupil královskou licenci a stal se tak komorním čalouníkem. Moliérova rodina žila v Paříži v domě „U opic“. Jako prvorozenému mu mělo mu být umožněno vzdělaní. Když mu bylo deset let umřela mu matka. Po tom co se jeho otec opět oženil stěhovala se jeho rodina do rozlehlého měšťanského domu blízko tehdy proslulé pařížské tržnice.

Zjistilo se, že na mladého Jeana-Baptista, měl patrně veliký vliv jeho dědeček, který ho vodil na přestavení lidových umělců. V pozdější době ho vodil i do skutečného divadla v Burgundském paláci. Jeanův otec byl proti těmto vycházkám a Jeana posílá roku 1632 do jezuitské koleje.

Zde se Jean až do roku 1639 věnoval studiu. Studoval především latinu, historii, zeměpis, matematiku a teologii. Ve škole získal znalosti antické literatury a přišel zde do styku i s divadlem. Žáci předehrávali klasické antické autory. Později, když se stal dramatikem, čerpal inspiraci právě od těchto autorů.

Po odchodu z College de Clermont se Moliére ještě dva roky věnoval studiu práv. Po tom, co dosáhl titulu licenciáta, se vrátil k otcovu řemeslu a stal se komorním čalouníkem. V roce 1642 se po nepříjemné zkušenosti s králem Ludvíkem XIII. Rozhodl opustit společenskou dráhu. Nechal si vyplatit podíl dědictví po matce a o tři dny později 6.ledna 1943, se zříká funkce královského čalouníka.

V červnu téhož roku podepisuje smlouvu s herečkou M. Béjartovou o založení tak zvaného „Skvělého divadla“. Po dlouhých a nákladných přípravách zahájilo toto divadlo svou činnost 1.ledna 1644. Zanedlouho potom shořelo známější divadlo Le Marais a část herců přešla do divadla Moliérova.

Právě na převodní listině, která byla za tímto účelem zhotovena se poprvé objevuje pseudonym Moliére (užíval ho pravděpodobně kvůli pověsti své rodiny). V té době se stal ředitelem souboru, avšak ten se po dvou letech rozpadl. Moliére se dostal do vězení pro dlužníky, ale tam dlouho nepobyl díky přátelům, kteří mu z vězení pomohli. Roku 1646 se připojil ke kočovné divadelní skupině, které hrála především na jihu Francie. Později se stal ředitelem tohoto souboru.

Toto období kdy působil jako herec, ředitel, režisér a dramatik zúročil později ve své práci. Roku 1658 se Moliére vrátil se svým souborem do Paříže. Hrál zde v královském paláci v Louvru před panovníkem Ludvíkem XIV. Hrál Corneillovu tragédii Nikomedes. Po jejím úspěch požádal krále hrát frašku Zamilovaný doktor.

Když roku 1673 (17.února) po představení hry Zdravý nemocný umírá na chrlení krve, nesmí mu žádný kněz udělit poslední svátost. Církev se rozhodla, že musí ze světa odejít jako ateista a to pro výstrahu budoucím buřičům. Moliérova žena Armanda a jeho přátelé žádají v největší nouzi krále, který jediný může církevní nařízení zrušit. Ale nenávist jde doslova až za hrob. Moliére byl pohřben bez obřadu po setmění, ale jeho pozůstatky byly záhy na příkaz církevních hodnostářů vykopány a přeneseny do hromadného hrobu neznámo kam. Církvi se však nepodařilo vůbec nic, Moliére se stal pýchou francouzského umění a divadelního světa vůbec.

Závěr

Komicky vyvedená hra čerpá prvky z Komedie o hrnci. Moje hodnocení: (9,5/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník