Chemie do bazénu

Bazénová chemie bez chlóru GUAa Pool, vhodná i do vířivých van.

Online žákovská

Jednoduchá a efektivní online žákovská knížka od Edookitu!

Balady a romance - Jan Neruda

Z 18 básní je jen málo klasických balad s tragickým závěrem. Je to dáno Nerudovým optimismem i mimořádným darem hluboce lidského humoru. V názvech Neruda pojem balady či romance zaměňuje, někdy s účinkem humorným, jindy naopak zesiluje účinek balad.

Balada pašijová - největší bolestí Kristovou není nevděk, záští, zrada, ale to, že pod křížem puká hořem srdce jeho matky.
Balada horská - o zázračné moci upřímné dětské víry.
Balada dětská - ze srdce psaná soustrast při úmrtí dcery básníka Heyduka, polidšťující smrt.
Balada česká - romance o božsky krásném českém jaru, které lze chápat i symbolicky.
Romance o Černém jezeře - baladická reflexe nad tajemně přitažlivou jezerní hlubinou, pod níž jeko by spaly dávné české hrdinské činy.
Romance o Karlu IV. - zlidovělá, mistrná charakteristika naší národní povahy obrazně vyjádřená nad číší vína rozhovorem Otce vlasti s panem Buškem z Velhartic. Duše českého lidu je navenek drsná, ale zvláštní, osobitá, jen je třeba poznat ji hlouběji.
Romance o jaře 1848 - chvíle mladistvého opojení v roce krátké svobody, kdy se nadšeně bojovalo za národní demokratické ideály.

Romance italská - baladický, krutý výjev z bojů za sjednocení Itálie, kdy i Kristus stál pod červeným praporem svobody.
Romance helgolandská - nelidská hrabivost piráta Johna způsobí nechtěnou smrt lupičova zetě.
Balada zimní - důvtipně gradovaný pohádkový výjev s třemi vyselci a čarodějem, posedlým svou kouzelnou mocí, vrcholí výrazem lidové víry v potrestání zla.

Balada stará - tragická miniatura na erbenovský námět svobodné matky. Dialog matky a dcery sebevražedkyně, která s nemanželským děckem volá na boží soud svůdce mlynáře.
Balada tříkrálová - romance ironicky zpochybňující pravděpodobnost betlémské scény tří králů u malého Ježíška, syna tesařky, z kterého vyroste monarchům nepříjemný apoštol svobody.
Romance štědrovečerní - žertovné zveršování myšlenky lidových betlémů, které jsou výrazen účinlivé lásky prostých lidí k chudému děťátku. Jeho rámcem je Petrův sen.
Balada májová - dívčí kouzlení s prosbou k svaté Petronile o chlapce, přinejhorším zrzavého.
Balada rajská - rozmarná romance o tom, že není věrných žen.
Romancemi jsou i poslední tři balady, věnované K. H. Borovskému, slávě české polky a družné svatbě v Kanaán - Kde dobří lidé jsou, je vždycky dobře býti.

Jan Neruda

(9.7.1834 - 22.8.1891) vůdčí představitel literárního hnutí družiny májové, průkopník kritického realismu, publicista, prozaik a básník.

Narodil se v Praze na Malé Straně. Na Malé Straně chodil do školy, zpočátku německé, později na Akademické gymnázium, jehož ředitelem byl tehdy Václav Klicpera. Po maturitě začal studovat na právnické fakultě, studia však z finančních důvodů nedokončil. Velmi často cestoval, navštívil Paříž, Balkán, Orient, Itálii a Německo. Stal se žurnalistou, nejprve psal pro německý časopis, později pracoval jako fejetonista v deníku Čas, poté v Hlase a od roku 1865 v Národních listech.

Jan Neruda se aktivně podílel na politickém ruchu, podílel se na formování demokratického křídla mladočeské strany. Jan Neruda byl nejaktivnějším členem literární skupiny, která připravila almanach Máj. Stal se hlavním mluvčím májovců v polemikách s představiteli konzervativního pojetí české literatury. Proti nim vydal roku 1858 anonymně veršovanou satiru U nás a časopise Obrazy života a Rodinná kronika uveřejnil několik studií. V roce 1865 založil a do roku 1866 redigoval s V. Hálkem Květy.

Celá Nerudova tvorba vychází z konkrétních životních a společenské reality, promítá se do ní Nerudovo mládí, život na Malé Straně, Nerudovy lásky.

Nejrozsáhlejší částí jeho tvorby je spjata s novinářskou činností, napsal více než 2000 fejetonů. Sám Neruda se pokusil svoje fejetony roztřídit podle žánrů do pětisvazkového výboru Fejetony. Pro rozvoj žurnalistických forem prózy mají velký význam především sociální stude prvního svazku. Velmi vzácné jsou i fejetony z roku 1863 Pařížské obrázky.

První dvě povídky uveřejnil v knize Arabesky (1864), ve druhé vydání Neruda počet arabesek rozmnožil a připojil druhý díl Různí lidé (1871). Pražské obrázky zachycují život chudých,nejznámější povídkou jsou Trhani. Život v Praze na Malé Straně zachycují Povídky malostranské (1878).

Nerudova dramatická tvorba je jen malou epizodou v jeho celkové tvorbě. Kromě několika veseloher zahrnuje i pokus o tragédii Francesca di Rimini (1860).

Nejvýznamnější je jeho poezie. První Nerudovou sbírkou je Hřbitovní kvítí (1858) – sbírka je pesimistická, verše vyjadřují smutek, ironii, hořkost. Častými motivy je smrt, neradostné mládí, ztracené ideály. Následovali tři sbírky Knihy veršů (1868) – Kniha veršů výpravných, Kniha veršů lyrických a smíšených, Kniha veršů časových a příležitostních.

Druhé období své básnické tvory zahájil Jan Neruda sbírkou Písně kosmické (1878) a Balady a romance (1883), kde se autor snažil využít lidové tradice a mýtů. Sbírka Prosté motivy (1883) je sbírkou intimní lyriky. Vedle těchto sbírek připravoval Neruda ještě dvě sbírky, které ale nevyšly knižně za jeho života. Zpěvy páteční (1896 v uspořádání J.Vrchlického) obsahují vlasteneckou lyriku.

Závěr

Spolu s Erbenovou kyticí nejvýznamnější epická sbírka 19. století. Moje hodnocení: (6/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník